Felix Felicis

1. kapitola - Konec začátku

,,Vítejte," zazněl hrubý hlas Kingsleyho Pastorka, ministra kouzel, ,,sešli jsme se zde, abychom projednali trestný čin, který byl spáchán panem Dracem Malfoyem vůči slečně Hermioně Grangerové. Než začne samotný výslech, máte někdo nějaké další prosby či námitky?"

Nervózně jsem se rozhlédla po síni a očima se zastavila na něm. Seděl tam, v obličeji docela lhostejný výraz. Najednou polkl a promluvil: ,,Já, pane ministře."

,,Prosím," pokynul mu Kingsley a brk, který až doteď ležel nehybně na stole, vzlétl.

···

,,Tři otáčky by prý měly stačit. Jsi si jistý, že do toho chceš jít se mnou?"

,,Už jsem tady Grangerová, tak dělej."

Hnedovlasá dívka tedy přetáhla řetízek, který měla kolem krku, i kolem blonďáka. Párkrát zatočila s předmětem visicím na řetízku a připomínajícím hodinky a v momentě zmizeli.

···

Draco se postavil a odkašlal si. Už teď mi bylo jasné, že tenhle soud nemůžeme vyhrát. ,,Rád bych, aby během tohoto líčení nebyla brána v potaz má minulost."

Síni to zašumělo a mohla jsem slyšet Rona a Ginny, jak něco nenávistně mumlají a pomlouvají ho.

Kingsley promluvil: ,,Nejsem si úplně jist, zda-li to bude možné, pane Malfoyi. Uvidím, co se dá dělat."

Jeho hlas nezněl tak mile a přívětivě, nýbrž byl chladný a tvrdý. Neměl Malfoye v lásce, to bylo jasné, ale vypadalo, že v to bylo ještě něco. O čem nikdo nevěděl.

,,Dobrá tedy, soudní líčení může začít," pokračoval a já si nemohla pomoct a otočila jsem se na Harryho, Rona, Ginny a další, kdo tady byli. Vlastně jen kvůli nim jsme tady všichni seděli a řešili něco, co nemá smysl.

···

Před rodinným domkem se ozvalo prasknutí. Společně s tím se objevila dvojice mladých kouzelníků. Dívce se při pohledu na dům, který byl po sedmnáct let jejím domovem, zalily oči slzami.

,,Tak tady to je. Nejspíš budou uvnitř a já nahoře." řekla jakoby mimochodem, ale stále na dům zírala. Své rodiče neviděla dlouhou dobu, bude to těžké je vidět znova.

Jejímu společníkovi to bylo jasné, a proto vykročil k hlavním dveřím jako první.

···

,,Předvolávám prvního svědka, Ginevra Potterová!"

Ginny sebejistě přešla k pultu a povzbudivě se na mě usmála. Myslela si, že mi pomáhá, že mi pomůže se zbavit toho zvířete.

,,Popište nám přesně, co jste viděla, když jste přišla slečnu Grangerovou před čtyřmi dny navštívit." vyzvala ji jedna čarodějka sedící po pravé ruce Pastorka.

,,Už když jsem se přemístila, se mi zdálo, ze něco není v pořádku," Ginny se nadechla a zase se na mě koukla, jako bych byla mrtvola.

Taky máte tu kamarádku, která začne dělat ukvapené závěry z toho, co vidí, aniž by vás nechala to vysvětlit? Ginny je přesně ten typ kamarádky.

···

Bylo to divné. Nejen vidět rodiče, ale sebe. Dívka a chlapec se schovával za rohem v chodbě a vyčkávali, až mladá Hermiona sejde se schodů a vymaže svým rodičům paměť.

,,Jak to uděláme?" zajímal se kluk.

Dívka se nadechla a spustila: ,,Použijeme na mě a mé rodiče petrificus totalus. Pak mi upravíme paměť, abych si myslela, že jsem jim vážně paměť vymazala. Počkáme, až odejdu a napíšeme vzkaz. Pak je jen znovu probudíme a vrátíme se zpátky.

···

,,Branka byla otevřená a dveře domu dokořán. Hned jsem vytáhla hůlku, protože vím, že Hermiona by takhle otevřeno neměla. Opatrně jsem vešla dovnitř a uslyšela jsem hlasy. Jeden zněl..."

,,Ano, paní Potterová?" Brk u Pastorkovy hlavy zapisoval každá její slova. Bylo to až děsivé. Ale ne tak, jak to, co se Ginny chystala říct.

,,Jako hadí jazyk."