Felix Felicis

7. kapitola - Felix Felicis

···

Začalo svítat. Bitva pomalu utichla, smrtijedi se stáhli. Všichni byli na nádvoří a sledovali příchod Voldemorta a Hagrida, který nesl Harryho.

Tedy, skoro všichni tam byli. Dvojice kouzelníků stále ležela ukryta bezpečně za sudy. ,,Měli bychom se vrátit." zašeptal chlapec, čímž dívku probudil.

Dívka se se zívnutím probudila. ,,Už je konec, že?"

Malfoy jen přikývl a přetáhl přes oba dva obraceč. ,,O kolik to bude tentokrát?"

,,O dvě."

Hurá domů, pomysleli si oba dva, nic netušíc, jaké budou mít doma přivítání.

···

,,Prosím povstaňte," vyzval nás ministr kouzel po krátké přestávce. Nervózně jsem vstala. Bylo pořád štěstí na naší straně? ,,já Kingsley Pastorek, ministr kouzel osobně a celá kouzelnická rada rozhodla."

Vyměnila jsem si s Malfoyem pohled, a pak ještě pohlédla na Ginny a ostatní sedící za mnou.

Harry se tvářil zamýšleně, Ron napjatě a Ginny...Ginny byla očividně naštvaná na svého manžela, co před chvílí vypověděl a že se v podstatně Malfoye zastal. Možná byla zklamaná z toho, že jsem jí neřekla pravdu.

A mohla jsem snad? Měla jsem tu možnost? Měla jsem na výběr?

Vždyť mě ani Ginny nenechala nic vysvětlit. Možná bych to nějak vysvětlila, nebo něco zalhala, jenže Ginny nechtěla slyšet ani slovo. Ani mě nevyslechla, nedbala na moje opakované prosby, abychom to vyřešili.

No co, nějak to dopadne, pomyslela jsem si a veškerou svou pozornost věnovala Kingsleymu.

,,Kouzelnická rada rozhodla takto. Nebyl nalezen žádný důkaz, jenž by svědčil o tom, že by pan Draco Malfoy fyzicky napadal slečnu Hermionu Grangerovou. Takže jen pan Malfoy zproštěn všech obvinění. Soud skončil, můžete odejít."

···

Konečně doma. Jen co se opět dostali do doby po válce, odnesla Hermiona obraceč času na místo, odkud ho vzala. A to ho zavěsila na kolík na chodbě.

,,Grang-" Malfoy se zadrhl v půlce věty.

Když se bruneta šla podívat, proč její společník nic neříká, zjistila, že někdo sami. Někdo je poctil svou návštěvou.

,,Ale ale...Malfoy a šmejdka Grangerová. Jak neobvyklá kombinace." Byla to dívka, možná trochu mladší než byli oni sami. Její vlasy byly krátké, fialové, v očích jiskru, která jim byla velmi dobře známá.

,,Kdo jste?!" vykřikl Malfoy.

,,Jmenuji se Delphi a jsem dcerou Pána zla."

To byl snad sen. Hodně zlý sen.

,,To není pravda, nevěřím ti. Co chceš!?" vyštěkl na ni opět Draco. Dívka se jen pousmála, když v tom jsem cítila šílenou bolest. Cruciatus.
,,Co chceš!" vykřikl Malfoy.

,,Nic, jen spravedlnost za to, co jste provedli mému otci."

Najednou jsem cítila, jak bolest ustupuje. Uviděla jsem Malfoye, jak jsem nade mnou sklání a poslední, co jsem uslyšela, byl hadí jazyk a kroky na chodbě.

···

Mohla jsem být šťastnější? Vždyť se vše vyřešilo. Vyhráli jsme!

,,Doufám, že mi to někdy vysvětlíte. Viděl jsem to." sykl na mě Harry, když kolem mě a Draca procházel.

Za Harrym proběhla Ginny a s omluvným úsměvem následovala svého muže.

,,Musíme tvé matce poděkovat," vydechla jsem úlevně, když jsem si byla jistá, že nás nikdo nemůže slyšet.

,,To ano. Vůbec nechápala na co ho potřebujeme."

,,Neříkal jsi jí to, ne?" Zarazila jsem se, ale dál pokračovala v chůzi.

,,Nene. Jenže ho musím vrátit. Nepotřebovali jsem všechen." řekl a ze saka vytáhl lavičku s nápisem Felix Felicis.