Felix Felicis

5. kapitola - ,,Nevíte, jaké to je."

Asi po půl hodině už jsem zade seděla v soudní síni a Malfoy taky. Náš plán vyšel. Nebo zatím vycházel.

,,Myslím, že už pana Malfoye slyšeli mluvit dost" pronesl Kingsley, zřejmě v lepší náladě než byl předtím. A já jsem se taky cítila lépe, protože jsem věděla, že už Malfoy neřekne žádnou hloupost. ,,ale si musíme vyslechnout pana Pottera a slečnu Grangerovou. Prosím, slečno."

Postavila jsem se a přešla k pultu. Nebyla jsem vůbec nervózní. Jak bych mohla, štěstí teď bylo na naší straně.

,,Mohla byste nám říct váš pohled na věc?" otázal se čaroděj s velkým černým špičatým kloboukem.

,,Samozřejmě. Chtěla bych říct, že Malfoy je můj přítel. A nikdy by mě neuhodil a já bych se nenechala. Možná si myslíte, že k tomu má sklony, jen kvůli tomu, čím byl. Kdyby na jeho místě byl nějaký obyčejný kouzelník, tak by se z toho takové fiasko nedělalo a nebyl by soud. Jste až moc ovlivnění minulostí."

···

,,On to ví! Jakto? Co se stalo?" Tyhle otázky si pokládali, když byli nuceni se schovat, jelikož se blížila Hermiona mladší, Potter and Weasley.

Nenacházeli proto rozumné vysvětlení. Co pak to snad může nějak cítit?

,,To je hloupost," odporoval Malfoy, ,,jak by to jen mohl cítit? Je snad pánem času?"

Hermiona začala mít výčitky. Možná si neměli zahrávat s časem. Možná to byl osud a ona své rodiče už nikdy najít neměla.

Zatímco se skrývali za sudy, mladší Hermiona se zrovna svěřovala svým přátelům. ,,Po válce najdu své rodiče a vrátím jim paměť a vše jim vysvětlím."

Ron s Harrym se na sebe podívali, jako by chtěli něco říct. Ovšem ta zničující slova vyřčena nebyla.

···

Popravdě vůbec netuším, kde se to odhodlání ve mně vzalo. Kde se vzalo to, že jsem začala obhajovat Draca.

,,Rozumím vám slečno," řekl kouzelník a podobný brk, jako u Pastorka, začal něco zběsile škrtat na pergamen. ,,ale podobní, jako je tenhle, mi zabili rodinu. Není jen tak lehké zapomenout na to, co udělali."

Už jsem chtěla něco namítnout, když v tom mě někdo přerušil. ,,Myslíte si, že pro mě to lehké není? Myslíte si, že jsem to chtěl? Byl jsem jen pouhá loutka, s kterou si dělali, co chtěli. Vůbec nic nevíte."

,,Tak nám to povězte. Povězte nám, jak to bylo a my zhodnotíme situaci." Kingsleyho pohled utvrdil jen to, že to myslí seriózně. Šla jsem se zpět posadit a na mém místě mě vystřídal zase Malfoy. Modlila jsem se k Merlinovi, aby to nepokazil. Bylo to na dobré cestě.

,,Před pěti lety jste to samé řekli mému otci a kde je teď? Oh ano, v Azkabanu, ale dobře," z jeho hlasu sršela nenávist a výsměch. Sakra Draco, uklidni se. ,,Popravdě ze začátku jsem se smrtijedem stát chtěl. Ale i kdybych nechtěl, neměl jsem moc na výběr. Vyhrožoval mi, že mě a mé rodiče zabije. O mě by nešlo, ale nechtěl jsem, aby zabil matku a otce, kteří pro mě dělali první poslední. Pokud jste mezi smrtijedy nebyli, nevíte, jaké to je. Strach z toho, že vás přestane potřebovat, budete přepočet a zabije vás. Samozřejmě jsem si za to mohl, sám, neměl jsem se k nim připojit, že ano. Měl jsem zabit Brumbála, ale nezvládl jsem to. Pán zla mě za to taky potrestal. Týdny jsem trpěl, byl jsem mučen a jen pro výsměch. Netuším, proč by vás ale tohle mělo zajímat, když to s tímhle případem nemá co dělat."