Felix Felicis

2. kapitola - Nedorozumění

Soudní síni to zašumělo. Každý byl rozrušený z toho, co právě uslyšel. S Malfoyem jsme se na sebe nenápadně podívali. To nedopadne dobře.

···

Mladá Hermiona scházela schody, připravena vymazat svým rodičům paměť. Neměla ani tušení, že se v chodbě krčí o šest let starší její já a její úhlavní nepřítel.

,,Petrificus totalus!" namířili stejně hůlky a zmrazili jak mladou Hermionu, tak její rodiče. Hermiona starší prošla kolem rodičů přímo k sobě.

,,Bude to tak lepší. Už nikdy bys je nemohla najít. Ani po válce." Hůlkou znovu namířila na o šest let mladší já a složitými kouzly upravila paměť.

Blonďatý zmijozel mezitím napsal dopis a položil ho paní Grangerové do klína.

···

,,Jste...jste si jistá?" koktal ministr a rukou si utřel kapičku potu, která mu stekla po tváři.

,,Ano," odpověděla rudovláska tvrdě a potáhla si svou zelenou sukni, ,,jsem si na sto procent jistá. Slyšela jsem někoho, jak mluví hadí jazykem."

,,Dobrá tedy. Co se stalo potom?"

Malfoy a já jsme po sobě házeli nervózní pohledy. Nechtěli jsme, aby to vše prasklo. Trvalo nám to strašně dlouho. A pak přijde Ginny, nenechá si nic vysvětlit a podá na Draca trestní oznámení.

,,Vešla jsem dovnitř. Popravdě jsem byla dost vyděšená, protože jediný, kdo umí hadí jazyk, je Vy-Víte...Voldemort a můj manžel. Takže jsem opatrně vstoupila do pokoje, odkud se to ozývalo, když v tom jsem se zamotala do nějaké řetízku pověšeného ze stropu. Hlasy najednou utichly."

Na tenhle den jsem si pamatovala. Slyšela jsem, jak potom co se vše odehrálo, přišel někdo do domu a v podstatě nám zachránil život, ale dostal nás do problémů.

···

,,Doufám, že se nic nezměnilo," strachovala se nebelvírka, ,,přeci jen jsme změnili minulost, i když nepatrně."

,,Tvoji rodiče jsou mudlové, Voldemort by je k ničemu nepotřeboval.

Jak jen doufala, aby to byla opravdu pravda.

···

,,Paní Potterová, všimla jste si něčeho zvláštního, když jste procházela domem slečny Grangerové?" položila otázku stejná čarodějka. Tohle soudní líčení bylo úplně k ničemu. Jenom došlo k jednomu velkému nedorozumění, nic víc.

,,Nene, jen ty dveře."

Čarodějka pozvedla obočí a probodla Malfoye, který se celou dobu tvářil naprosto nezaujatě, pohledem. ,,Pokračujte, prosím."

,,Vstoupila jsem do pokoje, kde jsem uviděla ležet Hermionu na zemi, měla na sobě škrábance a modřiny. Vedle ní seděl Malfoy, hůlku v ruce."

V síňi, která byla úplně zticha, se ozvalo uchechtnutí a nesouhlasné mrmlaní. Malfoy.

,,Můžete se posadit, paní Potterová, děkujeme. Ale vy, pane Malfoyi, byl byste tak laskav a předstoupil a vysvětlil nám, co vám přijde tak moc vtipné na tom, že slečnu Grangerovou fyzicky napádate?"

Malfoy se znovu uchechtl a prohrábl vlasy. ,,Právě tohle."