Tábor s M&M

5 den (10)

Když jsme tam do 5:55 a ja si pak sla pro blocek a zacala zase kreslit. Seděla jsem naproti klukům tak že neviděli co jsem nakreslyla.( :

)
Ano mam rada fantastické blbosti.😂😂
Kdyz jsem měla hotovo bylo 6:35 a začali sem chodit vedoucí. Šla jsem.jim udělat čaj/kafe a svůj bloček s obráskama nechala na lavičce kousek od ohně.

Kdyz jsem se však k ohni vrátila už tam nebyly. Rozhližela jsem se kolem sebe ale nic.
Sla jsem za tatkou a rekla" nevíš kam mi zmizel bloček?" "Kluci řikali že ti ho odnesou." Sakra.
Kde jsou!!!!!!!
Prosla jsem celi tabor ale nikde jsem je nemohla najít. Nakonec jsem sla k sobě do chatky.

Otevřela jsem dveře a hele kdo mi sedí na posteli? Mac kdo jiný. V ruce měl můj bloček. Prešla jsem k nému vytrhla mu blok z ruky a vyběhla ven. V tom blocku nejsou jenom takovéhle kresby (👆👆👆) jsou tam taky obrazky o rozchodu s mym bívalim klukem! Proto mi vadí že mi ho vzali.

Doběhla jsem do jidelny a dala blocek mamce s tim ze ho má schovat. Pomohla jsem jim nachystat snidani atd.
Když jsem se vratila do chatky sedla jsem si na postel. Vzala jsem do ruky mobil a chtěla na psat sms...

To by mi to nesmělo překazit klepání na dveře. Dovnitř vešel Mac a zanim Tinus a Dominik. "Co tu chcete?" Prskla jsem po nich. "No...ten deník" začal Domča. "Nechte mě být. Nemáte co šahat na moje věci!" Řekla jsem nastvaně ale zároveň se mi chtělo brečet. Jelikoz jsem Filipa hodně milovala. Ale on měl jinou.
Vedle mě se prohla postel a někdo mě chytil za ruku. "Proč jsi na nás naštvaná? Dyť ty obrázky byly hezké" řekl Martinus. "Nejde o obrazky ale o to co vyobrazují" vstala jsem a vyběhla pryč. Po cesté jsem zadržovala slzy. Doběhla jsem až k Mattově chatce a zaklepala. Matt mi otevřel. Pak mě pozval dovnitr a já se mu hned pověsila na krk. Vzlykala jsem mu do ramene.
Neresila jsem hestli v chatce někdo další je nebo ne.vým ze by to mělo být naopak že ja bych měla jako starší sourozenec pomáhat jemu ale u nás se to prohodilo.
Kdyz jsem mu řekla ze mi kluci lezly do toho deniku nevipadal zrovna sťastně. "Musíš se snazit chovat normalně. Nikdo to vědět nemusí. Tohle je už víc nez jen minulost tohle je soukromí!" Pošeptal mi do ucha. Kyvla jsem na souhlas a zrovna v tu chvili se otevreli dveře a dovnitř vešli M&M. Dominik byl s nima taky. Kdyz jsem uviděla ty pohledy, rychle jsem opustila vhatku. Šla jsem do té své kde jsem se Prevlikla do:

A

šla jsem na snídani a pak byla hra na kterou jsem naštěstí nemusela.
Nejdřiv jsem pomohla s nádobím a utřením stolů v jídelně a pak jsem šla do chatky. Vzala jsem si kytaru a začala skládat mojí pisničku. Složila jsem k ní 1 sloku a refrém (jen melodie) . Pak jsem začala hrát pisničky od Shawna Mendese.:

Spívala jsem ještě asi další 2. Někdo mě začal hladit po zadech. Tím pádem jsem hrát přestala a otočila se. Byl tam Martinus. Rychle jsem vstala a kytaru položila stranou. "Co tu děláš?" Řekla jsem polekaně. "Chci se tě na něco zeptat" "ja s tebou ale mluvit nechci" odsekla jsem. "Proč jsi taková? Čím jsme tě tak naštvali? Tím že jsme si prohlidli ty obrázky?" Zeptal se nechápavě. Slzy. Slzy se snazili dostat napovrch. Vstal a přešel ke mě. Chytil mě za ruku a stale mě pozoroval.
Jen jsem na jeho otázku záporně zakroutila hlavou. "Tak čím?" "Vy ničím jen prostě ... to ... no to ty obrázky." "A co je s nimy ? Vzdyť jsou krásné. Máš opravdu talent." Usmála jsem se nad touhle větou.
"Já o tom nechci mluvit. Prosím" "tak dobře ale kdyby cokoliv, prijď za námi. Vždy ti radi pomůžeme a hlavně uz se nemrač a nebuď smutná " usmál se na mě. Take jsem se usmála.

Chytl mě za ruku a táhl ke dveřím. "Pojď za chvili je oběd." Už jak dlouho jsem sakra skládala?
Vysli jsme předchatku a tam stáli kluci. Oba dva mě pozorovali a já je. Otocila jsem svůj pohled na Martinuse a ten na ně kyvl hlavou. Oba se usmáli a pak jsme šli spolecně na nástup a pak na jidlo. Bylo rizoto. Mňam.
A ikdyz jsem seděla mezi vedoucima vim že mě pozorovali.

Po jídle byl polední klid. Já s Mattem jsme byly u mě v chatce , kazdý na jedné posteli, a vénovali se kazdý něčemu jinému. Matt dělal něco na mobilu a já se učila. No jo... jsem jak sprt ale ty skousky jsou uz za měsíc.
Po asi 30 minutach někdo zaklepal. Kdo jiny nez kluci. Začali jsme si povidat. Marcus a Dominik mě pak začali lechtat. "Kluci dost" kňučela jsem. Oba záporně zakroutili hlavou a lechtali mě dál. Cukala jsem sebou a snazila se jim vyvlíknout. Tomu se jenom smáli. "Kluci prosím" zacali mi tect slzy (ale michem) "pod podminkou" řekl Dominik "jakou?" Zarazeně jsem se na něj podivala. "Odteď nám všechno budeš řikat. Co ti vadi nebo proc jsi smutná!" Rekl razně Marcus. Jen jsem sklopila pohled ale kývla. Pustili mě a já si sedla. Oba si sedli vedle mě. Povídali jsme si.
Pak bylo po polednim klidu a měla se dohravat vybika.
Já jsem tam celou dobu seděla a koukala jak hrajou.