Dneska bylo celé dopoledne volno kvůli hroznému vedru.
Ja jsem se rodičům nabídla že jim pomůžu s "překvapením" pro taborníky...
Nosíme krabyce s vístroji a zbraněmi pro starší a vodní pistolky pro mladší...
Kdo ještě neví o co de tak starší budou hrát painboll (nevím jestli se to tak píše)
Oběd byl dobrý. Měli jsme karbanátky a brambory.
Vše na odpoledne je připravené a já teď sedím v chatce a přemýšlím jestli je dobrý nápad s nimi hrát taky... (protože i vedoucí budou hrát) jenže já se bojím.
Proč? Protože když jsem byla malá, měla jsem staršího bráchu Ryana. Mamka s Taťkou a Mattem jeli k babičce a on mě hlídal. Mě bylo 7 a jemu 15. Večer jsem měla hlad a on mi chtěl udělat palačinky ale neměli jsme vajíčka tak jsme museli do krámu. Byli jsme už u pokladny když dovnitř vtrhli 3 ozbrojení muži a začali nám vyhrožovat atd. Ryan se s nimi snažil mluvit ale jeden z nich byl nervózní asi loupil poprvé a tak když prodavač udělal krok k němu tak zmáčkl spoušť. Ta kulka zasáhla Ryana a on na místě zemřel. Já jsem se ho snažila zachránit jenže už to nemělo cenu. Když přijela policie a chtěla mě od těla Ryana odvést nenechala. Uzavřela jsem se do sebe. Chodila jsem k psichologovi ale nepomáhalo to. Pokaždé když jsem uviděla zbraň ať už hračku nebo pravou vrátila se mi ta chvíle. Pomohlo mi až když jsem poprvé jela sem a seznámila jsem se s novými přáteli...
No a to je celé...
Proto se bojím hrát ale chci svůj strach překonat takže aspoň jednu hru skusim.
"Nástup" slyšela jsem z venku. Došla jsem tam a akorát všichni začali křičet "hurá" takže mi došlo že už vědí o překvapení.
Všichni si začali domlouvat týmy. Já jsem jen stála a koukala se na ně. když už byli rozděleni do 4 týmů, začali si vybírat vedoucí kteří se u nich budou střídat během her.
Mě si vybrali do týmu kde byl i Martinus a Sofia. (jedna z kamarádek které jsem si tu našla) hráli jsme proti týmu ve kterém byl Matt a Mac. Nevadilo mi to.
Hráli jsme jako první v hřišti které jsme včera stavěli asi do deseti večer.
Já jsem šla po kraji lesa. Kousek ode mě šel Tinus. Najednou se ozvala rána a Tinus odchází z pole protože ho zasáhli. Vykouknu z poza stromu a tam vidím kousek Macovi hlavy. Namířím ale netrefím, stihl se schovat. rychle se přemisťuji na bezpečnější místo. rozhlížím se okolo ale jak koukám už jsou všichni ze hry, až na mě Sofii Mace a Matta. Vím že Sofí pude po Mattovi tak musím po Macovi.
Přeběhla jsem a schovala se za trkna opřená o chatku. Přejela jsem hřiště a všimla si z části schovaného Matta. Tak jsem na něj vystřelila a zásah. Teď už jenom Mac. Než jsem se nadála Sofie byla ze hry. trochu jsem vylezla a podívala se kde je Mac. byl tak 3-4 metry ode mě. a měla jsem skvělou příležitost abych ho zasáhla ale musela bych udělat krok do strany. Nejdřív jsem se rozmýšlela jestli to udělám nebo ne. Ale nakonec jsem si řekla že je to jenom hra a že risk je zisk. "jedna, dva, tři" odpočítala jsem si tak potichu že mě nikdo neslyšel. vyskočila jsem z úkrytu. Chtěla jsem vystřelit ale zasekla jsem se. Stáli jsme na proti sobě s Macem a hlaveň našich zbraní mířili jedna na druhého. Nedokázala jsem vystřelit, protože jsem spatřila hlaveň jeho zbraně která na mě míří. bylo to stejné jako v tom obchodě. "Konec vyhráli jste oba" dostal mě z transu hlas Máji. Rychle jsem se otočila a odešla aby nebyli vidět slzy v mích očích.
Sundala jsem si helmu a postroj, vrátila jsem zbraň a běžela do chatky.
Sedla jsem si na postel a setřela slzy. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila číslo mojí Bff.
Hovor:
Já: A-Ahoj El.
El: Ahoj co se stalo?
Já: zase- zase se mi promítla tak událost
El: a jsi v pořátku? |Nestalo se ti nic? Proč se to stalo?
Začala vyšilovat
Já: J-Jo jsem ale nevím co mam dělat potřebuju na to nějak zapomenout ale j-já nevím jak.
Slzy mi stékali po tvářích
El: Mysli na něco hezkého Tery, tohle se dá zahnat když na tu chvíli přestaneš myslet. teď už se ti nic nestane, jsi v bezpečí ano?
Já: já to vím ale stále se bojím
El: Už je to dávno
Já: já vím ale...
El: žádné ale teď hned vstaneš a pujdeš ven hrát hry a to bez odmlouvání jasný?!
Já: dobře ale pak ti ještě zavolám
El: dobře ale teď jdi a chovej se jako by nic. Ahoj
Já: ahoj
Konec hovoru
setřela jsem si slzy a vyšla před chatku. Zavřela jsem dveře a otočila se. hrozně jsem se lekla...
stál tam....
Snad se vám příběh stále líbí . Omlouvám se za chyby
Tess
