Další úkol byl rozluštit šifru v morzeovce a najít další mince.
Šifru jsme rozluštili a měli jsme běžet k potoku. Ten byl asi půl km za táborem. Já jsem byl stále mimo kvůli Terce. Strašně se o ni bojím. Ale i tak jsem se snažil dělat že jsem v pohodě.
Pohled Tess Vzbudila jsem se u sebe v chatce. Všimla jsem si že u mé postele někdo sedí. Rozkoukala jsem se a zjistila že je to Marcus. Sedla jsem si a on si tím pádem všiml že jsem vzhůru. Pousmál se a řekl"už je ti líp?" Kývla jsem na souhlas a natá k jeho ruce svou. Chytla jsem se ho a on mě začal hladit palcem po ruce. Bylo to příjemný. Přesedl si ke mě napostel a já jsem mu hlavu položila na rameno. Jen se nad tím pousmál a rukou mě objal. Takhle jsme tam chvíli byly a pak se zeptal. "Nechceš se jít projít?"
Nevim co mu mam odpovědět. Chci zůstat s ním v obětí ale zároveň taky jít na čerství vzduch. Co? Zůstat s ním? No je pravda že je milej hodnej a stara se ale.... no dobře líbí se mi!nesnášim svědomí!
"Tak jo" pousmála jsem se a nazula si boty. Vstala jsem a šla ke dveřím. Ještě než jsem je otevřela tak jsem mu skočila do obětí a řekla "děkuju". Usmál se a odpověděl "Není za co" pak jsem vyšla ven ale už jsem ho nedržela. Střetla jsem se s pohledem několika lidí a většina se usmívala. Došli jsme až k části jen pro vedoucí a já uviděla jak se mamky obličej rrozveselil když mě spatřila. "Běž" řekl Marcusův hlas zamnou a já jsem ho poslechla. Došla jsem k mamce a ta mě hned objala. "Uz ti je dobře broučku?" Zeptala se po chvili. "Jo už je mi dobře ale neřikej mi broucku prosím" odpověděla jsem a hned mě okolo pasu chytli dvě ruce a zvedli mě. Byl to taťka. "To je dobře. Vylekala jsi nás." Usmal se a já na něj taky. "A kde je Saša?" "Ta je v chatce i s tim raťafákem takže tam rači nechoď ano?" "Ano, dědo" začala jsem se smát a vsichni semnou.
Pak se hrála další hra. Rýžování zlata v potoku. Ten byl rozdělen na 8 částí a do každé části byl přidělen tým a ve vodě byly různě naházené zlaté kaminky. Ty museli najit. (Co nejvíc) Kdo měl největší hmotnost kaminků dostal nejvic penízků atd.
Vyhodnocení proběhlo o 15 minut dýl v táboře. Můj tým skončil 2. Což je úžasný výsledek.
No po vyhodnocení byla hodina volna před večeří, tak jsem šla do chatky chatky pro iped. Sedla jsem si do rohu postele a začala se šprtat dějepis.
Někdo zaklepal na dveře. "Dále" vyzvala jsem dotyčného. "Ahoj neruším tě" ozval se Marcusův hlas. "Ne" odpověděla jsem a pousmála se. Taky se pousmál vešel dovnitř. Zavřl dveře a sedl si naproti na postel. Vypla jsem iped dala ho na stůl. Pořád mě pozoroval s úsměvem na tváři.
Pak se ale najednou zeptal na něco co bych nikdy nečekala. "Proč ti hlavní vedoucí řikají Broucku, Beruško,Zlatičko atd?" Nenene. Ja mu neřeknu že to jsou moji rodiče. Nikdy. "No... jen tak" řekla jsem zazkočeně. "Aha a proč ty Jirkovi dědo?"(jirka= tata Terky a hlavní vedoucí) "To je jen ze srandy." Rychle jsem se podivala jinam aby nepoznal že lžu. "Proč mi lžeš?" Sakra. On to poznal! Musim dělat jakože nic. "Nelžu" odsekla jsem ale žádná jistota v tom nebyla znát."lžeš"odsekl taky ale stale starostlivim hlasem. Sklopila jsem pohled. Vstal a přešel ke mě. Klekl si předemě a chytil mě za ruce. "Ja to na tobě vidim že lžeš. Proč mi to neřekneš?" "No... " nevěděla jsem co říct aby jsem se neprořekla. Naštěstí zrovna někdo zaklepal. Marcus si sedl spatky na postel a ja řekla "dále" vešel Matt za coz jsem byla hrozně ráda. Když uviděl Mace podival se na mě nechapavě a zaroveň s ušklebkem. "Debile" odsekla jsem vstala a vyšla zchatky. "No tak sorry no." Řekl rychle brácha a chytl mě za ruku. Tim mě zastavil a otočil k sobě. Jelikož mi zrovna do smichu nebylo, už jenom po tom co se stalo poobědě, tak jsem měla spíš smutný víraz. Když ho vyděl přitahl si mě k sobě a objal. Mac mezitim stihl odejít a ja byla zase trochu vic v klidu. "Tak co ti teda chtěl? Zeptal se když jsme byl zase spatky v chatce. "Ptal se na...." Řekla jsem mu všechno...
"A ty si mu to...?" "Ne nerekla" zakroutila jsem zaporně hlavou. Najednou se ozvalo."veceře" tak jsme vtali a šli.
K večeři byly spagety. Ja jsem si dala trictvrtě talíře a pak šla spátky do chatky. Vzala jsem iped a zapla matiku. Procvicila jsem si par rovnic... Byla jsem v prostredku 7 rovnice když v tom mi zavolala Moje Bff- Klára.
K-klarka j-já
K: ahoj Tessí J: ahoj Klér (přezdivka) K: tak co jak si to tam uživáš? J: hele jó dobrý. Dneska jsem se málem udusila všichni uz ví že je Matt můj bratr, no a teď dělám rovnice, takže pohoda. K: cože?! A o vašich to taky ví? J: ne a to se nesmi ani dozvědět. A co ty? K: jo dobrý. Jenom jsem se pohadala trošku s Anetou. J: co ste si zase udělali? Rekla jsem otraveně. K: zase? To zni jako co jsi jí udělala. Copak si mysliž že vždycky za všechno můžu já? Rekla naštvaně. J: já si to nemislim ale většinou to tak je. K: cože?! Takže za to že se chová jako kráva a po celí škole rozhlasuje kdo ví co je moje chyba? Tak to ti teda pěkně děkuju. Od tebe bych čekala cokoliv ale tohle ne! Jsi stejná jako ona. Ne promiň ty si horší! Křičela do telefonu. J: né Kláro já to takhle nemyslela. Nestihla jsem to doříct. Zavěsila
Začali mě šťipat oči. Ne tohle se nemohlo stát. Nikdy předtím jsme se nepohádali a teď? Stekala mi slza po tváři.
Ťuk ťuk zaklepal někdo na dveře. Rychle jsem si setřela slzy, a řekla "kdo je to?" "Matt" ozvalo se o hned nato se dveře otevreli. Ja jsem ležela na posteli a koukala do blba. Matt si sedl vedle mě a řekl "co se stalo ségra." "Nic" odpověděla jsem a snažila se znít sebejitě. "No tak, ja to poznám co se děje?" Řekl nechápavě. "Prosím neřeš to" "Tak dobře ale besmíš se trápit. Hlavně né kvůli něčemu za co nemůžeš ano" chytl mě za ruku , vytahl mě do sedu a objal. Hlavu jsem mu zabořila do hrudi a kyvla na souhlas. "Máš jít za vedoucima" řekl po chvíli. Vstala jsem a šla.
"Ano?" Zeptala jsem se když jsem došla k venkovnímu sezení vedoucích. "Vyber si nějakýho vedouciho a jdete do lesa...." začal mi vyvětlovat večerní hru. No nakonec jsem sla s Aďkou protože přeci jenom ho znám nejdýl. A mam ho rada jako kamaráda.
Hra: prostě vedoucí složili básnicku a ta se rozdělila na 7 dílů. Každá dvojice vedoucich kteří jdou dolesa dostala část a místo kam maj jít. My s Adkou jsme byli poslední zastavka. Celou trasu mají projít jednotlivé tymi zvlášť a zapamatovat si celou básničku.
Šly jsme s Aďkou lesem az jsme došli na louku kus za chatkama. Postavili jsme tam lucernu podle které nás najdou a sedli si na deku. Vzala jsem si do ruky mobil a koukla se na čas. 21:12. Celkem brzo.
Seděli jsme v tichosti a já přemišlela o tom telefonátu. Seděli jsme tam asi 10 minut a pak Áďa nakonec promluvil. "Co je s tebou? Jindy by jsi si už povídala o všem možném ale dneska jsi nějaká tichá. Je to kvůli tomu co se stalo poobědě?" "Taky" kývla jsem na souhlas. "Nebuď s toho smutná. Všechno dobře dopadlo" pousmál se a ja jsem ho objala. Co to semnou je? Proč kazdýho dneska objímám? Nezájem zklidňuje mě to. Kus od nás jsme zaslechli hlasi dětí a pak knám došla prvni skupina. Takhle to slo dál až k nám došla poslední skupina. Když odesli zbalili jsme deku a sli spatky do tabora. Ja se převlikla tentokrat do jibeho pižama:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
