"Já nevim" zmohla jsem se na odpověď. "Prosím já... nic bych si nepřál teď zrovn víc."
Otočila jsem se. Nedokázala jsem se na něj divat. Tímhle už jsem si prošla a zrovna slavně to neskončilo. Jenže to co je mezi mnou a Marcusem je jiný. Je to jen přátelský vstah a přátelům se má odpouštět jenže tohle mi nikdo kromě ... neudělal. (Snad chápete koho)
Stálejsem stála zady k němu a potlacovala slzy v očích. Citila jsem dotik na mích zádech a na mé ruce. Rychle jsem zamrkala. Otočil si mě k sobě a řekl "jsem blbec ale prosím." Ten pohled, tomu se prostě nedá říct ne. "Nechtěl jsem to takhle, hlavně neplakej" znovu jsem zamrkala ale tentokrát mi jedna slza vytekla. Setřel ji. Pokývala jsem hlavou na souhlas. Objal mě. "Děkuju děkuju děkuju" zakřičel.
Dopoledne se šlo do města. Vzdy šly 3 týmy 3 tymy a dva...😂 Ti co se vratili šly do sprch...
My jsme šly z druhým tymem ... (ano šly jenom 2 tymy) ve druhém týmu byl Matt. Celo cestu jsem šla s nim. Občas jsme si povídali... jinak jsme spolu moc nemluvili. Samozřejmě se zajímal i o to jak to rano dopadlo a nakonec byl i rád že jsem mu odpustila.
Ja jsem si nic nekoupila. Mám ještě nějaké bombony v chatce a pití nechci...
Při cestě spátky jsme si zase chvilku s Mattem povidali. Takhle se 'zabilo' celí dopoledne..
Večer jsem pomahala rodičům nachystat hřiště na zejtřejší překvapení.
Nakonec jsem si šla sednout k ohni, hned vedle Marcuse a Matta. Matt mě objal kolem ramen a já jsem se o něj opřela. Pak jsem šla spát.
Tess
