5. Kapitola

921 42 1
                                    

,,Achjo, ten idi-" vběhla jsem naštvaně do kupé, sedla se a chtěla jim začít, trochu víc nahlas, odůvodňovat příčinu mého rozčilení.

Ani jsem to nedořekla a ony mnou načatou větu dořekly : „Achjo, ten idiot, štřapatec blbý.. On si snad nikdy nedá pokoj?!" já na ně jen koukala s otevřenou pusou a přemýšlela, jestli třeba Chantelle není nitrozpytka.

Všimly si toho a daly se do vysvětlovaní. Teda dala. Zoe. Divím se, že ji Chantelle neskončila do řeči a vydržela být zticha

,,Nekoukej na nás, jako by ti uletěli včely..tohle říkáš už od druhého ročníku.“ řekla tiše a čekala až se ozvu.

Já na ní pořád hleděla a ani jsem si neuvědomovala jednu věc.

,,Merline! Já se omlouvám.. Celý ty roky si vám jen stěžuju o tom arogantním, blbým-“.

Nedořekla jsem to a už Chantell mluvila : „Neomlouvej se. Zoe tím nechtěla poukázat na tohle, ale na odlehčení tvé špatné nálady.. Navíc mi tě vždy budeme poslouchat. Jako věrné a správné kamarádky.“ dořekla a mrkla na mě.

Za ani ne deset vteřin už je rudovlasá dívka objímala.

„Ale stejně mě Pott-“ ani jsem to nedořekla a otevřely se dveře.

V nich nestál nikdo jiný než samotní Poberti.

James se samosebou nasáčkoval k Lily, Remus si sedl vedle Zoe a jelikož na Siriuse nevyzbylo místo, sedl si na Chan.

Ona z něj ovšem tak nadšená nebyla.

Když vám na klíně sedí osmdesáti kilovej Sirius, nikam se už nehnete a bojíte se, jestli se z vás už dávno nestala placka.

„Okamžitě že mě slez!! Vždyť mi zlámeš všechny kosti v těle!“ sotva sípala Chan.

,,Ne“ dostalo se jí rázné odpovědi.

,,Cože? Ale to nebyla otázka!“

,,Když já si nemám kam sednout..“ řekl Sirius a podíval se na ni psím pohledem.

,,Dobrej vtip! Stačí se nasáčkovat k nějaký úplně blbý blondýně s dlouhýma nohama a máš hned místo kam si sednout.“ řekla naštvaně Chan.

Nikdo z nás se neopovážil promluvit.

Sirius a Chan spolu obvykle vychází dobře.

Nikdo nečekal, že takhle vyjede.

Ani Sirius ne.

Pomalu mi to začalo docházet. Tak ta se výslechu nevyhne.

Doufám, že nejsem jediná, kdo si toho všiml. Myslím z holek.

Sirius jen přikývl, zvedl a se smířeným výrazem odešel z pryč z kupé.

,,Ehm... Jsem jediný, kdo tohle nechápe?“
Zeptal se Remus.

,,Rozhodně nejsi.“ odpovím mu po pravdě.

,,Musím na vzduch.“ prohlásí Chantelle.

,,No.. Takže. Než jsme sem přišli-“ začal větu Potter a já ho to nenechala doříct, protože takovou lež říkat nebude!

Nikdo je tu nechtěl. Akorát se Chan a Sirius pohádali.

,,Spíš než jste se sem vecpali.“

,,Dobře, má budoucí ženo. Tentokrát ti to odpustím, ale prosím příště mi neskakej do řeči.“ řekl a já měla co dělat, abych na něj nepoužila nějakou kletbu, která se nepromíjí.

,,Za prvé. Nejsem tvoje a ani ne budoucí žena. Za druhé jen konstatuji tvou naprosto chybnou větu.“ řekla jsem naštvaně.

Jen, co jsem to dořekla, zastavil vlak a já přesně věděla co mě teď čeká.

Achjo.

...

Nechci tě ztratit Kde žijí příběhy. Začni objevovat