Nechci tě ztratit

14. Kapitola

Lily

Vyšla jsem z knihovny a Potter hned následoval.

,,Uhm jdeš teda do Společenky? Mohl bych jít s tebou?" zeptal se.

Zeptal se? Potter se na nic nikdy neptá. Prostě to udělá.

Neodpověděla jsem a zrychlila krok.

,,Evansová, počkej!"

Udělal tři kroky a okamžitě mě dohnal. Nevýhoda malých nožiček.

,,Můžeš mě nechat na pokoji? Dneska sis vedl tak dobře! Kdybys tam nebyl, mohli bychom být s Nickem dobří kamarádi a pak..."

,,A pak co? Ty jsi to vážně neviděla, viď? To jak se na tebe dívá. Věř mi, já ten pohled znám od Siriuse. On si nechce hrát na přítele a přítelkyni. A ten návrh do opuštěný učebny? Nemohl to říct jasněji.."

,,O čem to mluvíš?" vydechla jsem a zpomalila.

,,Ty jsi to nepoznala?"

,,Ne! Jak bych taky mohla?! Všechny kluky ode mě odháníš!"

Ani jsem se nenadála a byli jsme před Společenkou.

,,Lily a James? Spolu? Co je za den?" zeptala se Buclatá dáma.

,,Pššt!" zpozorněl Potter.

,,Ale-"

,,Ne, pššt!"

,,No dobrá, ale potom mi to vysvětlíš, znáš heslo?" zeptala se na obvyklou otázku.

Řekl jí heslo a nechal mě vejít.

Ve Společence byly všechny moje kamarádky. I kamarádi Pottera ale.

...

Chvíli jsme se bavily tam, ale potom jsme se přemístily do pokoje.

,,Lily? Proč jsi přišla s Potterem?" zeptala se Zoe.

,,A hned mám horší náladu." oznámila jsem jim.

Ale vysvětlila jsem jim to. Ale byla jsem z toho zmatená.

Nick patří do Havraspáru. To by neudělal.

Je to jen Potterův způsob, jak mě od Nicka odradit.

Jo...

...

Byl večer.

Tím pádem i má hlídka.

Mentálně jsem se připravovala, ale na chvíli s Potterem se připravit nedá.

Oblékla jsem si velkou teplou mikinu a rozloučila se s holkama.

Potter už čekal na jednom z křesel. Nevšiml si mě.

Najednou mě napadl úplně nejhorší nápad.

Překvapit ho zezadu.

Jak říkám, nejhorší nápad.

Uvědomila jsem si ale naštěstí včas a místo toho jsem si odkašlala.

Otočil se a vzhlédl ke mně. Vypadal...celkem nervózně, což se neděje často. Je to Potter.

,,Uhm...tak...jdeme?" zeptal se nejistě.

,,Jo, ať už to je za mnou. Těším se do postele." usmál se a vstal.

Vyšli jsme po chodbách, byl zvláštně potichu. Tak jsem ho asi nechala jít se mnou? Já nevím, prostě se to stalo.

V průběhu jsme napomenuli jednoho studenta prvního ročníku, protože se zase ztratil a nestihl se vrátit na kolej.

Najednou se před námi objevily dveře. Mám pocit, že to je Komnata nejvyšší potřeby, ale nejsem si tím jistá, nikdy jsem tam nebyla. Jen jsem o ní četla a slyšela od kamarádek.

,,Neměli bychom to zkontrolovat?" zeptal se.

,,Uhm...abychom nikoho nevyrušili ale.." námítla jsem.

Zasmál se a vešel jako první. Podržel mi dveře a...nikdo tu nebyl.

Byl tu jen stolek a u něho dvě židle naproti sobě. Na stolku byly nějaké sušenky.

Po bližším prozkoumání to byly srdíčka a na nich nějaké nápisy.

Ale ne!

Už jsem se chtěla otočit, ale Potter na mě hodil psí pohled a řekl:

,,Prosím, neodcházej. Není to zrovna romantika, pokud si nějaké z nich přečteš. Myslím si, že by tě to bavilo. Za pokus nic nedáš."

Byla jsem zvědavá, to jo.

Podívala jsem se na ně.

A byly na nich různé nepříliš hezké věci. Takové, které bych přesně použila v rozhovoru s Potterem.

A tak má pravdu, tohle by mě mohlo bavit.

,,Dobře, pravidla?"

...

Omlouvám se za tu dobu co jsem nevydávala, přijímačky no :Dd