11. Kapitola

558 30 6
                                    

14.2. 1978
Společně s Emmou a Zoe jsme vyšly z pokoje a ve Společenské místnosti seděla známá čtyřka. Po bližším zkoumání, vlastně jen trojka. Potter tu není. Potter tu není?
To se mi nějak nezdá...

Najednou někdo rychle a hlasitě otevřel dveře někde u klučičích pokojů.

Byl to - samozřejmě - Potter a když scházel schody, tak strašně dupal.

Jak sis mohla myslet, třeba jen na chvíli, že bys ho celý den neviděla? Vždyť on jde, i když je nemocný!

Vypadal, že nestíhá anebo někam spěchá.

Vyběhl ze Společenské místnosti tak rychle, že si mě ani nevšiml.

To je něco nového.

Snad poprvé za šest let o mě nezavadil ani pohledem. Na to bych si mohla zvyknout.

,,Co se mu stalo?" zeptala se Zoe Siriuse.

,,Bohužel dámy, ale zavázal jsem se neporušitelným slibem, tudíž slibem přátelství, že to nepovím žádné lidské duši. Však vy to časem zjistíte."

,,Ale všimli jste si, že si Lily ani nevšiml? To musí být něco velkého." ozvala se Zoe.

,,Nechme to být a pojďme jíst, dámy první." mrkl na nás Sirius.

Remus zaklapl knížku a vstal ze sedačky. Cestou do Velké síně se zeptal Lily: ,,Uhm vím, že to teď bude znít, jakože se za něj přimlouvám, ale vážně to je jen z mého pohledu. Proč nedáš Jamesovi šanci? Jsme tu poslední rok a pokud se ti něco nebude líbit, nemusíš ho už nikdy vidět. Víš jak je namáhavé poslouchat, jak o tobě neustále mluví?" zasmál se Rem.

Tohle mě donutilo přemýšlet.

Ale ne zas na tak dlouho. Pořád je tu jeho dětinská osobnost.

,,Tohle je Potter o kom se bavíme... nejsi nemocný nebo tak něco?"

,,Vážně, vypadáš nějak bledě, Reme." šeptla Zoe.

Všichni jsme se na něj otočili a on se jen nervózně usmál a otočil se na Siriuse.

,,Tak jsme tu! Bylo nám ctí vás doprovodit." uchechtl se Sirius.

Chan najednou přiběhl celá rudá za námi. Určitě se šla proletět.

,,Zase, Carterová? Málem jsi zmeškala snídani!" řekl Sirius ještě před odchodem.

Chan neodpověděla, pořád s ním nějak nemluví. A to už je únor.

Sedly jsme si a já si dala toust s vajíčkem a šunkou, i když to bylo těžké rozhodování.

,,Měly bychom už jít

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Měly bychom už jít. Teda alespoň já." upozornila Emma.

Chan se na ni podívala a zakňourala: ,,Ale vždyť jsme teď přišly a to jídlo na mě tak hezky kouká."

Zasmály jsme se její lásce k jídlu a zamířily na hodinu lektvarů.

...

,,Chan? Proč nemluvíš pořád se Siriusem?" zeptala se Emma.

,,Emmo? Proč Lily nenávidí Jamese?"

,,Protože.. Aha. Na to nemám odpovídat, že."

Obě odpovědi byly stejné. Podle Chan.
...

Dorazily jsme k velkým otevřeným dveřím a vklouzly dovnitř. Vždy tu byla temná atmosféra a hlavně zima.

Lily se oklepala a začala si otírat jednu ruku o druhou ve snaze se zahřát.

Pokud Lily věděla, tak měl Potter právě taky lektvary.

Jenže on pořád nikde.

...

Nechci tě ztratit Kde žijí příběhy. Začni objevovat