Ten Pravej? CZ [Martinus Gunnarsen]

2

"Kde to jsme?" Zeptala jsem se blonďáka. Ani se neobtěžoval mi odpovědět, a prostě mě táhl k baru, kde si následně objednal. Vzal malou skleničku a poukázal na druhou, ležící na onom stole. "Pij." Řekl a já si vzala skleničku do ruky následně jsem si k oné tekutině přičichla, a tím jsem si uvědomila že nejde o jakýsi džus, či cokoli jiného. "Promiň, nepiju." Položila jsem onu skleničku zpět na bar, on poté pouze mykl ramenamy a onu tekutinu vypil. "Prosím, můžu si objednat?" Zeptala jsem se postaršího číšníka. On se pouze otočil a čekal na mou objednávku. "Jeden ananasový džus  prosím." Mile jsem se na pána barmana podívala a čekala. Martinus se začal pouze smát, a barman totéž. "Tohle je bar kočičko, tady žádné džusy nejsou." Odpověděl postarší pán a ušklíbl se. Chvíli jsem tam jen tak seděla a radši nic neříkala. Docela se divím, že to Martinusovi prodá, vždyť nám ani není osmnáct. Ani jsem se nenadálá a Martinus už v sobě měl od rumu až po vodku. "Prosím půjdeme už?" Podívala jsem se na Martinuse prosebným pohledem. "Dobře" kývl Martinus, a s mou pomocí se doplazil až k autu. "Doufám že v takovém stavu nechceš řídit?" Optala jsem se ho, zatím co se on opíral o kapotu auta. "Na, budeš řídit" dořekl a hodil po mě klíčky. "Umíš řídit, ne?" Zeptal se a povytáhl obočí. "No, jako dělám si řidičák, ale bez instruktora jsem ještě nejela." Poškrábala jsem se nervózně za krkem. "Všechno je jednou poprvé." Řekl a nasedl do auta.

Celou cestu panovalo trapné ticho. Docela jsem se divila že jsem nenabourala do domu, či jakéhokoliv stromu. Přijela jsem před Martinusův dům, a povzdechla si. Přece jsem ho nemohla v takovémto stavu nechat někde na ulici, že? Oba jsme vystoupily a vešli. "Chceš si ještě dojít nahoru pro věci?" Optal se mě, nacož já pouze kývla, a vydala jsem se za ním náhoru do jeho pokoje. Vzala jsem si do ruky svůj batoh, když v tom jsem uslyšela otočení klíče v zámku. Rychlostí blesku jsem se podívala a usmívajícího se Martinuse. "C-co to děláš?" Zeptala jsem se ho a na nasucho polkla. Neodpověděl, pouze se ušklíbl a přišel ke mě blíže. Přisál se mi na krk, kde mi dělal malé modřinky. Odtrhla jsem ho od sebe a nechápavě se na něho podívala. "Buď hodná, nebo tě to bude bolet." Řekl, načež mi silné stiskl ruku a hodil mě na postel. Sedl si na mě obkročmo a dál se věnoval mému krku, který dravě skousával a líbal... Poté ze mě sundal tričko které odhodil někam do útrob svého pokoje. Bála jsem se... Brečela jsem a prosila ho... Můj pláč každým jeho dotykem zesiloval... "Shhh, neplač,