Ten Pravej? CZ [Martinus Gunnarsen]

10

Když Martinus odešel tak jsem šla do svého pokoje a přemýšlela o tom co se právě teď stalo.  Na ty pocity co jsem cítila, když se mě dotýkal. Chybí mi. Rozhodla jsem se že se půjdu projít. Šla jsem přes park do města. A cestou jsem poslouchala písničky v sluchátkách. Šla jsem kolem kavárny a byl kavárny kde to krásně vonělo. Prošla jsem kolem výlohy. A začalo pršet. Zastavila jsem se a podívala jsem se do výlohy a byl tam on. Martinus.. Držel se za ruce s nějakou blondýnou. Bolelo to. Hodně to bolelo. Ani nevím proč, vždyť přece miluju Marcuse, ne? Stala jsem tam jako silný sloup. Kolem mě chodily lidi. Někteří do mě i narážely. Byla jsem celá promočená. Najednou se na mě martinus podíval přes vylohu. Pustil onu dívku a díval se na mě. Mě začali štěkat slzy po tváři. Martinus už na svém místě neseděl. Rozhodla jsem se že půjdu domu dříve než za mnou přijde Martinus. Rozrazily se dveře a v nich stál Martinus. Než stihl cokoliv říct tak jsem se rozběhla domů. Přes slzy jsem skoro neviděla. A taky že to tak dopadlo. Slyšela jsem auta a troubeni a nakonec jsem cítila velký naráz. A pak už si nic nepamatuju...

***

Vzbudilo mě ostré světlo a bolest hlavy. "kde to jsem?" Řekla jsem a chytla se za hlavu. Někdo se ozval. "jste v nemocnici, srazilo vás auto. Utrpěla jste lehký otřes mozku. Jak se cítíte?" Řekla nejspíše sestřička. "bolí mě hlava nic víc." odpověděla jsem sestřičce. "tak já vás nechám, kdyby jste cokoliv potřebovala tak stiskněte tohle tlačítko." Řekla a ukázala na malé červené tlačítko a ztratila se ve dveřích. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila co se stalo. Miluju Martinuse? Asi jo.. Al není to správné. Nezaslouží si moji lásku. Ublížil mi! Po chvíli přišla sestřička, že mám návštěvu. Kdo by mohl přijít? Máma určitě ne.. Otevřeli se dveře a v nich stala sestřička a moje návštěva Martinus..  "máte jenom 30 minut, pacientka musí odpočívat." a zavřela dvere. Dívala jsem se na něj jak se přibližuje k moji posteli. Sedla jsem si a čekala co se bude dít. "ahoj" pozdravil mě, já v tichosti seděla. "není to tak jak to vypadlo." bránil se a sedl si vedle mě. Já se od něj vzdálila. "a jak to teda je?" zeptala jsem se Martinuse klidným hlasem. "je to má kamarádka, šly jsme spolu na kafe, ale já se jí při už nějakou dobu líbí, tak mě chytla za ruku." zasmál se při vypravování a chytl mě za ruku a hladil ji. Bylo to jako by mi spadl kámen ze srdce. Cítila jsem se hned lépe i přes tu bolest hlavy. "ukaž mi ruce." řekl. "proč?" zeotala jsem se ho a začala jsem být nervózní. "abych věděl kolikrát jsem tady nebyl, nebo kolikrát jsem ti ublížil." řekl a zesmutněl. Vyhrnula jsem si košili a nechala jsem ho ať se podívá. "pane bože.." pošeptal. Pohladil mi velké jizvy a později všechny políbil. Musela jsem se nad tím pousmát. Podíval se na mě. A zadíval se mi do očí. "miluju tě." řekl a přiblížil se k mé tváří a políbil mě. Hned jsem začala spolupracovat. Po chvíli jsme se museli otáhnout pro kyslík. "já tebe taky."

The end.♡