7

89 6 0
                                    

Ráno jsem se vzbudila v 10:43 nemusím jít do školy jelikož je víkend. Sedla jsem si a chňapla po mobilu.

3 nepřečtené zprávy od TajnýKluk

TajnýKluk: jsi tady?

TajnýKluk: udělal jsem něco špatně? 😐😣

TajnýKluk: halooo??? 😮

Rozhodla jsem se že mu odepíšu.

Vanessa Swift: promiň, ale mám na práci lepší věci než si s tebou psát. 😊🤗

Asi jsem celkem zlá když mu píšu tohle, ale vážně nestojím o to si s ním psát.

TajnýKluk: Ale notak *prosí* 😣💛💕

Zobrazeno 10:57

Vstala jsem z postele a hodila mobil na postel. Namířila jsem si to do koupelny vykonat svou ranní hygienu.

Šla jsem k sobě do pokoje se převléct z pyžama. Vzala jsem si tepláky a černé tílko.  Když v tom mi začal zvonit telefon. Máma.. Vzala jsem to a položila si telefon k uchu. "ano mami." pozdravila jsem matku.  "vypadni z mého bytu ty šlapko jedna! Až se dnes vrátím domů tak tě tam nechci vidět!!" zařvala do telefonu a tipla to. Cože? Proč bych měla být šlapka? Proč mě vyhazuje? Spadla jsem na zem a propukla v pláč. Co budu dělat? Kam půjdu? Vstala jsem ze země. A Namířila jsem si to do koupelny. Přes slzy v očích jsem skoro neviděla. Zakopla jsem o koberec a spadla na zem hned vedle vany. Drala jsem se na horu pro onu ostrou kamarádku. Chytla jsem žiletku. Přiložila na zápěstí. A začala jsem se řezat. Nejdříve to byly malé čárky, ale později jsem do jedne rány řízla třeba třikrát. Rokud rána nebyla dostatečně velká a bolest dostatečně uspokojivá. Všude byla krev. Cítila jsem se hrozně slabě. Až jsem z toho usla. A pak si uz nic neoamatuju.

"Heeej! Vzbuď se.." slyšela jsem jak někdo křičí a přitom mě drží ra zdravou ruku. "prosím.." řekl někdo potichu. "C-co je?" "Ty ziješ." podíval se na mě  "nekecej." prskla jsem na něj. A hned co jsem to vypustila z úst jsem toho litovala. Co když mi teď něco udělá? Vzal mě k sobě do objetí. Až jsem se divila. "měl jsem strach." řekl a pohladil mě po tváři. "a když jsi mě znásilňoval tak jsi o mě neměl strach, viď?!" sedla jsem si a sundula jsem jeho ruku ze své tváře. Začali mi stékat slzy po tváři. Na to už mi nic neřekl. Vzal do své ruky mou pořezanou ruku. Všude byla krev. Měla jsem strach a třásla jsem se." Pojď musíme tě ošetřit. " řekl a vzal mě do náruče. A než jsem se nadále tak jsme byly v obýváku. A na stole ležela lékárnička. "nepotřebuju ošetřit." odsekla jsem. A schovala jsem si ruku za záda. "ake nekecej." odsekl a chytl mě surově za ruku. "ssss, auu" sikla jsem bolesti. "promiň." onluvil se. Ale já jeho omluvu ignorovala. A nechala se ošetřit. Nejdříve mi ruku vydezinfikoval a potom se mi otevřené rány snažil slepit abych je neměla moc rozšklebené. A později mi to převázal obvazem. Podívala jsem se na svou ruku a poděkovala. "jak jsi se sem dostal?" zeotala jsem se. "oknem" zasmál se a já taky." " proč jsi mi pomohl?"... Zeptala jsem se tichým hlasem." záleží mi na tobě." řekl a chytl mě za ruku." to tak" Řekla jsem se smíchem. A vytrhla ruku z jeho sevření. Zatvářil se smutně. "už můžeš odejít" Řekla jsem tvrdě. "jak si preješ" řekl a odešel.

Ten Pravej? CZ [Martinus Gunnarsen] Kde žijí příběhy. Začni objevovat