Ten Pravej? CZ [Martinus Gunnarsen]
Obsah

    8

    91 4 0 
                                        
    
                                              
    Je večer, už jsem umýta a ležím v posteli. S mobilem v ruce. Prohlížím si instagram. Když mi přijde zpráva od TajnýhoKluka.
    
                          
    TajnýKluk: už se ti po mě stýská Vanessko? 😍
    
                          
    Vanessa Swift: ne😐. Jak se vlastně jmenuješ? 🤔 Je dost nefér že víš jak se jmenuju.
    
                          
    Tajnýkluk: jmenuju se Marcus. ☺️
    
                          
    Vanessa Swift: Pěkný jméno, kolik ti je? Abych věděla že si nepíšu s úchylakem. 😂😂 
    
                          
    TajnýKluk: 17 a nejsem úchylak 😂... Btw nechtěla by jsi někdy ven?☺️
    
                          
    Vanessa Swift: asi jo🤨
    
                          
    TajnýKluk: Takže dneska v 15:30 v parku?💕💖 
    
                          
    Vanessa Swift: dobře...🧡
    
                          
    Hodila jsem mobil na stůl a šla jsem se připravit. Vybrala jsem si ze skříně věci a lehce jsem se namalovala a učesala. Vůbec nevím kdo tam na mě bude čekat. Mohla jsem si nejdříve říct o jeho fotku. Ale co už.  
    
                          
    Už je 15:34 a ja čekám v parku na Marcuse. Zatím jsem si sedla na lavičku. Najednou jsem na tváři ucítila něčí dlaně. "kdo je to?" zeptala se ona osoba s harmonickým smíchem v hlase. "Marcus?" zeptala jsem se. Když jsem se zeptala tak dlaně z mé tváře slezly. A Marcus si sedl vedle mě. A já se mu podívala do tváře. "M-Martinusi?!" vstala jsem z lavičky. "počkat, co? Já nejsem Martinus, to je můj bratr." "c-co?" "Neboj se mě." objal mě. Bylo to příjemné objetí. "promiň mi to." omluvila jsem se. "v pohodě." usmál se příjemně."zajdeme si na zmrzlinu ?" "jasně" vypískla jsem nadšením. 
    
                          
    Marcus se rozhodl že mě doprovodí domů. Tak jsem byla ráda, protože už byla tma. Když už stojíme u dveří vezme mě za ruku a hned ji pustí a mě zahrne chlad.. "dnes jsem si to užila." usmála jsem se na něj. "já taky." řekl a usmál se. Naklonil se ke mě a byly jsme od sebe pár centimetrů. Čekala jsem kdy těch pár centimetrů přeruší. Ale v tom mi zabzučel telefon.  Rychle jsem se podívala kdo mi napsal. 
    
                          
    Martinus Gunnarsen: běž od něj! Nebo uvidíš!
    
                          
    Lekla jsem se.. Jak to ví? "p-promiň, já už budu muset jít." Řekla jsem a zalezla do domu. V tom mi cinkl telefon. 
    
                          
    Marcus Gunnarsen: udělá jsem něco špatně? ☹️
    
                          
    Vanessa Swift: ne, ty ne. 
    
                          
    Marcus Gunnarsen: tak co se stalo? 😶... 
    
                          
    Zobrazeno 18:12
    
                          
    V tom mi telefon pipl nejméně třikrát.
    Ten Pravej? CZ [Martinus Gunnarsen] Kde žijí příběhy. Začni objevovat