Murderess of Killers (Vražedkyně Vrahů)

Pomoc od nepřítele

Takhle tady sama v opuštěném lese, za tmy bych se mohla stát snadnou kořistí. Mám spoustu nepřátel, k tomu ještě když se přičte má neustále krvácející rána, jsem na tom dosti bledě.

Právě v téhle krušné chvíli jsem se rozhodla vyhledat svoji nejlepší kamarádku Ester. Setkání s ní se mi však vyplní mnohem dřív, než jsem očekávala.

Angela: ,,Ester! Ester!" začnu na ni volat už hned z dálky

S otevřenou náručí, jak jsem si předtím myslela, mě ale zrovna nepřijme. Povelem ruky, pro mé nejasné chápaní, naznačí, jakoby tam snad ještě někdo s ní byl, něco ve stylu omluvte mě a až trochu napruženě se ke mně dovalí.

Ester: ,,Co tu prosím tě děláš, Angelo?" nechápe, ale jakmile ji odkryji svou ránu na břiše, všechno hned rychle pochopí. ,,Ach můj bože! Co si to prosím tě prováděla?!"

Angela: ,,Je to zlý. Nemáš nějaký obvazy nebo tak něco?"

Ester: ,,Obvazy? To ti ani nepomůže. Ty potřebuješ doktora! Ale ten je odtud daleko, než bychom tam dorazili, mohla bys vykrvácet. Pro tvé štěstí, nějaké ty obvazy sv brašně mám."

Angela: ,,Jo, dobře. Tak já tedy tady počkám."

Ester: ,,Cože? Si děláš srandu! Tebe bez dohledu už nenechám. Pojď se mnou. Tam si můžeš lehnout a odpočinout. Nesmíš se tak namáhat!"

Jakmile dorazím na místo, kde mi Ester podá obvazy, trefí mě lehký šok. Z Davida, stejně tak z dalších třech neznámých taky ,,dosti mile překvapených" lidí se mi zvedne žaludek.

Angela: ,,Em..ty sis našla nové kámoše? Jaktože jsi mi o nich nic neřekla?"

Ester: ,,Ty jsi mi taky o sobě zrovna něco nesdělila. Co tvá krvavá kariéra?"

Angela: ,,Jsme si kvit?"

Ester: ,,Jo."

Angela: ,,Ok. Tak děkuji. Však pravděpodobně vypadá to tak,..." úmyslně se přitom podívám na Davida ,,že tu zrovna nejsem vítaná. Radši už půjdu."

,,Ale ne! Stůj! Posaď se u nás." zastaví mě jedna z nich ta zrzka ,,Ty jsi Angela, ne? Já jsem Carol. Tam vzadu je můj přítel Andy. Ester a Davida znáš. A co ty? Pověz nám něco o sobě."

Angela: ,,Nemám," chvíli se zarazím, jelikož znovu v zákoutí stromů spatřím démona, který mi nedávno sdělil mou konečnou budoucnost ,,vám co říct."

Carol: ,,Ale, ale Angelo...myslíš si, že před námi tak snadno utečeš?"

Angela: ,,To nevím, ale měla bych se vrátit zpátky domů. Nemám čas."

Carol: ,,No to je pravda. Tobě už opravdu moc času nezbývá."

Angela: ,,Já mám času kolik budu chtít. Ty o tom nerozhoduješ."

Carol: ,,Ach jo, stále tak povrchní. Není hezké se povyšovat nad ostatní, zvlášť právě v této situaci, co zrovna jsi. Ne, už ani tvá moc ti nepomůže."

Angela: ,,Co po mě chceš?"

Carol: ,,Abys cítila bolest!"

Vstanu, abych prokázala svou autoritu a něco jí řekla, místo toho, ale jaksi neudržím rovnováhu, chytne mě křeč a padnu až na kolena, jak moc to bolí!!

Kevin: ,,Taky tady to máš všechno i s úroky! Všechnu tu bolest, kterou jsi způsobila ostatním! Jsi pošetilá Angelo, víš. Ta rána, která ti byla uštědřena ani nebyla smrtelná. Kdyby si s ní někam šla, mohla sis tuhle trapnou situaci ušetřit. Ale ty ne, radši ses rozhodla trpět, než aby byla pošpiněna tvoje pověst. Mezitím se ti ten jed rozšířil po celém těle. Je to tvoje vina! Teď můžeš jen poděkovat mému pánovi, za to, že tě Ďábel zabil!"