Murderess of Killers (Vražedkyně Vrahů)

Něco se stalo

Každou svou oběť jsem oplakala jednou kapkou krve, než si pro mě přišli společníci z MMGR. Každopádně mučení na mě zanechalo následky, proto mi společnost MMGR udělila speciální volno, neřekli mi ani na jak dlouho, žepry až se zotavím. Ale moc mi tahle situace nepomáhala, protože mí přátelé ani David na mě tím pádem neměli čas, protože museli dělat práci za mě. A já si připadala hrozně osaměle, proto jsem se po dlouhé době rozhodla, že opět navštívím Otce. Vím, že je na mě potom všem určitě naštvaný, ale já prostě vím, že mi pomůže si zrovna s ním promluvit.

Můj instinkt mě opravdu nemýlil, nasraný na mě skutečně na první pohled byl, ale jakmile odhalil mé pravé úmysly, hned se celý rozzářil. Povídali jsme si několik hodin, měli jsme si toho tolik co říct! Já jsem se mu světila se svými problémy a on vymyslel plán, jak to spravit. Navrhl mi, že kdybych se stala pravým čistým andělem, zbavila bych se své druhé vražedné půlky a už by mě nemusela trápit svědomí, podmínkou by však bylo, že bych si musela projít očistcem. Nevím ani proč, ale já jsem na jeho návrh přistoupila. Otec mě tedy zavřel do obrovské bílé létající skříně, která na první pohled vypadá nevinně, ale jakmile se dostanu dovnitř, mé mínění se ihned změní.

....................................................................................................................................................................

Stát bosá ve vlajících bílých šatech na pokraji skály, má křídla bílá, nic mě netíží. Mým úkolem bylo dokončit poslední fázi očistce a dostat se na dno této skály skokem do černého ohně. Otec mi slíbil, že nebudu nic cítit, nic mě nebude bolet a můj lidský život skončí. Čím dál více ale kroků dělám, tím silnější mám pocit, že ztrácím vědomí. Vzduch je dusný, štiplavý, nabitý žárem. Těžko se mi jde, mé nohy už plné modřin jsou, ale ani přes to se nenechám zastavit. Hromy a blesky větří hrůzu, Otec mi řekl, že jakmile začne pršet, bude po všem.

,,Angelo! Angelo!!" uslyším povědomý hlas, ale ani se neohlédnu

,,Angelo!!! Angelo!!!" opět zaslechnu povědomý hlas, tentokrát se zastavím

Neznámý: ,,Angelo," doběhne ke mně chlap s urostlou postavou, s tmavými vlasy a hnědými oči: ,,nedělej to!" já se na něj nechápavě dívám, je mi sice povědomý, ale jeho identitu nerozpoznávám, tak jakoby se nic nestalo, pokračuji dál

Neznámý: ,,Angelo!!" tentokrát mě chytne za ruku

Angela: ,,Kdo je to Angela? Neznám to jméno. Proč mě jím nazýváš?"

Neznámý: ,,Já jsem David. Copak si nevzpomínáš?"

Angela: ,,Mě je jedno, kdo jsi. Musím jít."

David: ,,Kam?"

Angela: ,,Dokončit to, co už dávno mělo začít."

David: ,,Věděl jsem to! Bůh z tvého mozku pomocí očistce vymazal tvou paměť, aby ses opět dostala k němu, jestli teď skočíš, zemřeš!!"

Angela: ,,Jednou člověk musí spadnout, aby mohl zase vstát."

David: ,,Ale Angelo tobě ještě nenadešel čas. Jednou zemřeš, tak jako každý, ale ne dnes."

Angela: ,,Řekni mi, co mě nutí na tomto světě ještě zůstat?"

David: ,,Já."

Angela: ,,Proč?"

David: ,,Jestli už nechceš žít pro sebe, zkus žít pro mě, protože jestli tam skočíš, jsem i já mrtvý! Já tě miluji."

Angela: ,,Ty jsi nikdy nemiloval mě, miloval jsi mou krev."