Murderess of Killers (Vražedkyně Vrahů)

Důkaz lásky

Napětí bylo až příliš znatelné, nechtěně jsem na sebe upozornila. Proto, pro své vlastní bezpečí, chtěla jsem se dostat rovnou k nim, určitě budu mít spoustu otázek, ale lepší, když jim to vysvětlím já než někdo jiný.

V SÍDLE MMGR:

Angela: ,,Omlouvám se, určitě jsem vás zklamala."

Postavy: ,,Ne, v pořádku Angelo, jsi přece bytost, která cítí a miluje, nejsi stroj, nemůžeš být bezchybná. Ale snad je ti jasné, že důvod svého rozptýlení musíš zlikvidovat."

Angela: ,,Teď vás nechápu."

Postavy: ,,Nevadí, máme pro tebe další úkol. Zabiješ Davida Daviese."

Angela: ,,To nemůžu! David je Ďábel, narušila bych tak rovnováhu."

Postavy: ,,Pokud jeden Ďábel zemře, nahradí ho další. Všichni jsme nahraditelní."

Angela: ,,Nejsem si jistá, jestli to dokážu."

Postavy: ,,Zabila jsi ho už jednou, dokážeš to znovu. Doufáme, že si uvědomuješ, že pokud budeš do své práce hnát své city, nebudeš ji odvádět dobře."

Angela: ,,Ano, rozumím. Na shledanou."

....................................................................................................................................................................

V PEKLE:

Je to v pohodě, snažím se sama sobě lhát, po odvahu, abych se hned na místě hrůzou neroztřásla. Davida objevím v korunovačním sále, schovám se do zákrytu a natáhnu proti němu jedovatý šíp. Váhám ale příliš dlouho, v pekle se mezitím rozkřikne, že je vetřelec a stráže začnou utíkat ze svých komnat ven. Všude je povyk, tak ztratím svou příležitost.

Musela jsem se vytratit co nejdále od středu pekla do vedlejších bludišť stojících mimo to vše. Pro mé štěstí možná i neštěstí, David si našel stejnou cestu jako já. Když za ním stojím s lukem a šípem v ruce políbí mě múza a mně se vybaví plán.

David mou přítomnost sice brzy vycítí, nedokáže však tak úplně přesně odhadnout, kde jsem. Pokaždé co se totiž se obrátí, já schovám za sloup. Tahle situace se opakuje ještě pětkrát, než mi dojdou sloupy, tedy i příležitosti a já místo svého plánovaného úderu, když se na mě David obrátí, raději zvolím útěk. David nechápe a rozeběhne se za mnou. Stále křičí a volá na mě mým jménem, ale čím více takhle koná, tím já rychleji utíkám. Jsem k smrti vyděšená. Není totiž třeba pochybovat o tom, že právě nadešla má poslední chvilka. Tentokrát mi to David určitě všechno vrátí!

David za mnou a přede mnou dveře, zazděné železné dveře, které ne a ne otevřít!! Ach ne! Už slyším tlukot jeho bot za mnou. Zpomalil, už tolik nepospíchá, pravděpodobně už ví, že už mu stejně nikam neuteču. A já jen s hrůzou, jak z nějakého hororu, čekám, až se jeho temný stín, který se čím dál tím víc stává větším, úplně pohltí. S děsem v očích, sáhnu v poslední chvíli na záchranu, tak nějak v omamném rozpolcení a afektu ze všech si se do dveří opřu a je otevřu! Zavřít je za sebou však už nestačím, hned jak uvidím světlo, tak vzhůru jedu za ním!

Ten strach, opravdu umí své, prchám jak hotový atlet. David je mi stále v patách, stále neúnavně!

Světlo je stále větší, už jsem skoro tam! Po chvilkové dávce prudkého osvětlení, těsně za svými zády ucítím vřelý dech. David je už tak blízko, že mě chytne za nohu! Já se ale tak s mermomocí deru ven, že spadnu na zem a David přímo na mě.

Podíváme se tomu druhému do oči, jako bychom byli omámeni. Jen se díváme. A po chvíli nejenom naše pohledy, ale i ústa se začínají přibližovat k sobě, když v tom já uslyším nějaký šumot v houští. Mé instinkty zpozorní a okamžitě se zvednu.

Angela: ,,Co to bylo?"

David: ,,To nic, to byla jenom liška."

Angela: ,,Aha."

David: ,,Co jsi dělala v pekle?"

Angela: ,,Dostala jsem rozkaz tě zabít."

David: ,,A proč si to neudělala? Proč jsi utekla?"

Angela: ,,Z nějakého zvláštního důvodu jsem to nedokázala. Možná z toho, že něco k tobě cítím, proto jsem asi chtěla utéct sama před sebou. A teď když jsem svůj úkol nesplnila, musím odejít."

David: ,,Nemusíš...zůstaň."

Angela: ,,Proč?"

David: ,,Můžeme si spolu někam vyrazit, na kávu, do kina, kam budeš chtít."

Angela: ,,I kdybych chtěla tak nemůžu, ne tady, ne tedˇ."