Murderess of Killers (Vražedkyně Vrahů)

Pokus o útěk

Na počest 500stému výročí založení MMGR se koná ples. Všichni členové, zaměstnanci, spolupracovníci a přátelé jsou na něj pozvaní. Samozřejmě i já, i když se mi moc nechce, no nemusela bych jít, ale nechce se mi za to nést následky.

Ples probíhá bez sebemenšího náznaku nějaké větší aktivity. Ostatní sice tančí, ale já na to nemám čas. MMGÁŘI mě všude někam dokola tahají a představují mě. Já všude rozdávám milé přátelské úsměvy, všem roztomile děkuji, ale pak se dívám stejně někam do blba. Nebýt mé dobré party, která mě od té užvaněných bláznů odtrhne, pravděpodobně bych tam zkameněla na místě. Martin je úplně celý vyměněný, usmívá se a chce si se mnou zatančit. No...možná bych i řekla ano, kdyby se ve dveřích neobjevil David. Okamžitě se schovám za Martinem. Však vypadá to, že si mě David i přes to všimne. Já, pokusím se na něco nenápadně vymluvit, na nechápavé pohledy ostatních neodpovídám, a zdrhnu!

David se ihned vydá za mnou! Nejsou ty naše honičky už směšné? Na vysokých podpatcích se ale utíká těžko, málem se zděsím hrůzou, když zakopnu a zjistím, že je David tak blízko! Prchám před svým vlastním jménem, před ozvěnou svého jména od Davidových úst! Nechci! Já ani už nechci nic slyšet! A jelikož se mu už ani nechce utíkat, využiji příležitosti, když mě David nevidí a schovám se. Schovám se a zacpu si své vlastní uši, abych ho už neslyšela. Po nějaké době, když už mě dojde trpělivost, tak se jdu podívat, jestli je čistý vzduch. Hned však po první sekundě si uvědomím, že to byla chyba! David stojí jako jedna nebojácná skála hned přede mnou.

Mé počáteční reakce jsou poněkud opozdilé. Překvapením zcela ztuhnu, následně vystartuji zase k útěku, ale než se stačím vzpamatovat, on už mě drží v náručí u sebe. Neváhá a políbí mě. A v tu ránu už ani nevím, kde jsem! Při líbání mě lehce kousne do rtu, oplatím mu to. David si už pravděpodobně uvědomí, že mě už mě dostal tam, kam chtěl. Zvedne si mě do náručí a přenese někam, ani nevím kam.

....................................................................................................................................................................

Ta místnost je celá jaksi zvláštní, jen čtyři stěny s jedním velkým třešním oknem nahoře, ze kterého prosvítá noční měsíční světlo, ale když se člověk podívá navrch, jsou měsíc a hvězdy tak daleko, jakoby jsi byl v samotném pekle. Místnost, v jejímž středu je jedna velká postel, na kterou mě David hodí. Co nevidět je u mě a všechno se pak jaksi odehraje jaksi rychle. Je horko, ze světle zářících nebes na nás padá déšť. Oblečení je jedním rázovým skokem taky pryč. Všechno je v tu chvíli jedno, člověk si přeje být v tom momentě tím druhým pohlcen, nic víc. Při líbání se se začneme dotýkat a dráždit úplně všude, hlavně na intimních místech. David mi laská bradavky, já mu pak masíruji přirození. Pak si oba lehneme vedle sebe, navzájem se uspokojujeme pomocí prstů a přitom se nepřestáváme líbat. Co nevidět David vleze na mě a já už mu dobrovolně roztáhnu nohy, ale v tom okamžiku, co se chce do mě dostat, ho nějaká neznámá síla odmrští pryč!