Murderess of Killers (Vražedkyně Vrahů)

Sladká vůně krve

Konečně jsem po dlouhé době zase šťastná ale, bohužel jen dočasně. Časem si totiž začínala všímat, že se s Davidem něco děje. Nemá zrovna teď moc dobré období a já z něho čím dál více cítím, jak je čím dál více hladový, proto se ho neustále snažím pobízet, aby si něco ulovil, ale marně. David jakoby ztratil veškerou schopnost přijímat svou potravu (tedy krev) a stále jen víc slábne a slábne. Vidím, jak mi před očima umírá a já už nejsem schopna se na to dívat! Ale možná bych věděla, co mám dělat. Je to sice hodně riskantní, ale ztratit Davida, to by byla pro mě riskantnější možnost. Proto jsem se rozhodla navštívit samotného vládce upírů, protože jsem věděla, že jen on mu může pomoc.

Můj plán však dlouho nezůstal utajený. Ester a David brzo odhalí, pravděpodobně z paměti magických vyhledávačů, to co chci udělat a zarazím mě zrovna v tu chvíli, co už v mauzoleu stojím před vládcem.

,,Ne! Angelo! Ne! Nedělej to!!" křičí na mě David s Ester ale bezúspěšně

Angela: ,,Mám pro tebe návrh." začnu mluvit s vládcem upírů nekompromisně

Vládce: ,,Ale...ale...kohopak tady vidím! Samotná Murderess of killers ke mně dorazila. Jak ti můžu posloužit?" dělá si ten nanicovatý spratek ze mě prdel!

Angela: ,,Opět vrátíš Davidovi schopnost aby mohl přijímat krev a já tě pak možná nezabiju."

Vládce: ,,Možná stále, milá Angelo, zapomínáš na to, že jsem upír a můžu zabít tebe stejně jako ty mě."

Angela: ,,Dřív než se stačíš dostat k mému krku, tak tě zabiju!"

Vládce: ,,Ale tvému příteli se to už párkrát povedlo, ne? A teď najednou není schopen přijímat žádnou jinou krev, hm...zajímavé. Bratránku?" obrátí se na Davida, člověka ihned trefí do žil šlach, když vůbec pomyslí na to, že oni dva jsou rodina! ,,Copak jsi nevěděl, co se stane, po tom co ochutnáš tu nejsladší krev na světě?"

David: ,,Vím." odpoví stroze skoro až provinile

Vládce: ,,Lituješ toho?"

David: ,,Ne."

Vládce: ,,Ale to bylo vážně tak dobré, že bys pro to i v případě nouze svůj život zahodil?"

Angela: ,,Moment! O čem se to vy dva tady bavíte?!

Vládce: ,,O co? O tom že tenhle případ nemá řešení."

Angela: ,,Tomu nevěřím! Vždycky je nějaký možnost. Tobě se jen nechce!"

Vládce: ,,To máš pravdu. Na ničem mi prakticky nezáleží."

Angela: ,,A co kdybych ti nabídla svou krev?"

Vládce: ,,Zajímavá nabídka od Murderess of killers...hm.." přistoupí ke mně a zašeptá mi do ucha: ,,Ještě nikdo na světě mi nikdy nic sladšího nenabídl." nakloní se ke mně a chystá se mě kousnout, já si však ihned v tom momentě do své ruky přivolám kůl a namířím ho směrem k jeho srdci

Angela: ,,Tak budeš mluvit?!"

Vládce: ,,No dobře! Dobře! Hlavně mě prosím tě nech!"

Angela: ,,Nenechám tě, dokud nebudeš mluvit!"

Vládce: ,,Je jen jediný způsob a David, kdyby neměl strach, mohl by ti to už dávno říct."

Angela: ,,Davide?" obrátím se okamžitě na něj: ,,Co to má znamenat?" však bez odpovědi

Vládce: ,,Jediný způsob, jak udržet Davida při životě, je to, že pokaždé, kdy bude potřebovat mu dáš svou krev."

Angela: ,,Cože?? Proč?"

Vládce: ,,Proč? Protože od toho okamžiku, co se David jednou zahryznul do tvé šíje, je na tvé krvi závislý, věř tomu, že nic nechutná tak neodolatelně, jako je andělská krev."

Angela: ,,To jako...?"

Vládce: ,,Jestli myslíš to, že už nikdy nemůže přijmout krev nikoho jiného, tak ano, máš pravdu. Teď už víš všechno, co jsi chtěla, můžeš mě pustit."

Angela: ,,Davide, já to nechápu, proč jsi mi to neřekl?"

David: ,,Promiň."

Angela: ,,Já se na tebe nezlobím Davide, chci jenom..." přistoupím k němu, v tu chvíli co mi položí ruku na tvář a pohladí mě, je mi všechno jasné: ,,opět to chceš?" vysunu ze sebe trochu zastrašeně

David: ,,Pojď se mnou." vezme mě za ruku

....................................................................................................................................................................

David mě zavedl do tmavé mokré místnosti, která mi na první pohled připomínala koupelnu, protože tam byla sprcha a z ní stále kapající voda, která na mě z nějakého zvláštního důvodu působila depresivně. Opřel mě o zeď a hluboce se mi zadíval do očí. Poprvé tím svým smutným hnědým pohledem a podruhé jeho oči získají červenou chtíče chtivou barvu. Je mi stoprocentně jasné, co po mně chce. Zavřu oči a lehce nahnu svou hlavu dozadu, tímto způsobem nastavím svůj krk, jako znamení, že se nebráním. Nemusím čekat příliš dlouho, tady jde o vteřiny! Jen jedna pouhá tupá bolest... Slyším ten zvuk, jak mi z těla odsává všechny potřebné živiny a s každým dalším hlasitým hltem se ta rychlost ještě násobí! Je to takový zvláštní pocit, i když člověk cítí, jak s těžkostí slábne, přitom mu to z nějakého zvláštního důvodu přináší radost z tak blízké blízkostí toho, koho má rád a že mu nějakým způsobem pomáhá. Láska je ale krutá! David mi ze svého pevného sevření drtí kosti! Po chvíli je mi to však stejně jedno, protože už beztak nic nevím.