Holka v partě (StudioMoonTV)

*Pomoc?*

O HODINU POZDĚJI
Celou cestu jsme si povídali a smály se každé blbosti. Byla celkem fajn, i když jsem ji vůbec neznala. Pak mě ale zastavila a chytla za ramena.
,,Víš proč musím s tím klukem mluvit?"
,,Ne?...Řekla si mi asi všechno, ale tohle ještě ne..." zasmály jsme se.
,,Chci mu pomoct, aby ho fízlové už nesledovali"
,,Co? A jak?" 
,,To neřeknu..." Zachechtala se a začala běžet k lesu. Protočila jsem očima a běžela za ní.

Došli jsme k lesu, ale Domča nikde. Rozhlížela jsem se kolem sebe a můj pohled zůstal na té holce, která stála vedle mě a koukala na mě jak na film.
,,Jak se vlastně jmenuješ?"
,,Luna..."
,,Já jsem Mono" usmála jsem se na ni. Úsměv mi opětovala a otočila se. Za sebou jsem slyšela prasknout větvičku. Zatmělo se mi před očima a někdo mě zatáhl za vysoký dub. Už podle hlasu jsem poznala, že je to Domča.
,,Měla si přijít sama..." dal ruce pryč z mých očí a já se otočila.
,,Chce ti pomoct, aby tě policie už nesledovala..."
,,Díky, ale od ní pomoc nechci... Ona mě do toho zatáh-"
,,Dej jí šanci" skočila jsem mu do řeči. Chytla jsem ho za ruce a podívala se mu do očí.  
,,Fajn... Ale jen kvůli tobě..." usmála jsem se a šli jsme za Lunou.

Dominik

,,O co jde Luno?..." otočila se a zadívala se mi do očí.
,,Můžu zařídit, aby tě policie nechala"
,,A jak...?"
,,Uvidíš...Dej mi týden a všechno bude v pohodě... už tě nebudou otravovat..." otočila se a odešla.
,,To si mi to přišla jen říct?..." 
,,Jo!" začala běžet pryč. Podíval jsem se na Mono, která seděla u stromu a koukala do země. Sedl jsem si vedle ni, opřel se o strom a chytl ji za ruku.

Mono

Cítila jsem jeho dotyk. Podívala jsem se na naše ruce, které se zapletli do sebe.
,,Proč tě policie hledá?..." podívala jsem se na něj.
,,Neřeš to prosím... Nechci, aby ses do toho zapletla..."
,,Fajn..." sklopila jsem hlavu.

Za námi se ozvali nějaký zvuky. Otočila jsem se a podívala za strom.
,,Co je?"
,,Nic... Jen jsem slyšela nějaký zvuky..." podívala jsem se na něj s trochu vystrašeným obličejem a položila jsem si hlavu na jeho rameno.
,,Nemusíš se bát... kromě nás tu nikdo není..." řekl a usmál se. Rozzářili se mi oči. Poprvé ho vidím s úsměvem na tváři. Přitulila jsem se víc k němu a zavřela oči. Vnímala jsem jen jeho dech a jeho tlukot srdce.