~Secret~ //Yoonmin//

8. Ztracený v Daegu?!

Nevím jak se to stalo, ale po čas cesty jsem usnul, takže jsem se vzbudil až před chvilkou, když mě Hobi začal šimrat se slovy "Už jsme tady! Vztávej Růženko!" jo... někomu jinýmu bych asi vlepil jednu výchovnou za to, žemě budí ale... ale Hobi...

Autobus zastavil a mě se pomalu začínalo dělat špatně, protože mi začínalo docházet, že budu já a Taehyung v jednom bytě. V jEdNoM bYtĚ!!!!!!
Přijde mi někdo z Vás na pohřeb? Prosím!

Pomalu jsem vystoupil z té velké plechovky na kolech a nadechl se "čerstvého" vzduchu. Rozhlédl jsem se okolo sebe, ale kluci nikde. Kam se zase poděli? Neřešil jsem to a sedl si na lavičku. Však oni přijdou...

Seděl jsem tam prvně 10 minut... potom 15minut... pak půl hodiny a to už mi začínalo být divné, že ještě nedorazili. Rozhodl jsem se tedy zavolat Hobimu.

Mobil chvilku vyzváněl a potom se ozvalo... "Ano Jiminie? Stalo se něco?" zvedl to Taehyung. Debil... neměl jsem na něj náladu. "Kde je Hobi-hyung?" zeptal jsem se lehce podrážděně. "Hobi sedí vedle mě." řekl ten debílek. "A mohl bys mi ho laskavě dát k telefonu?" to už jsem byl extrémně nepříjemný, ale bylo mi to jedno. "Fajn..." odmlčel se a já čekal až uslyším Hobiho hlas.

"Ano Jiminie?" konečně. "Ahoj Hobi, kde jste?" zeptal jsem se hned. "To bychom se měli ptát spíš my tebe, nemyslíš?" nechápal jsem, jak to myslí. "C-Co? Já jsem na zastávce..." byl jsem zmatený a značně nervózní. "Na zastávce? A proč? Vždyť jsme se v autobuse bavili, že pojedeme ještě do Cheongdo." začínal jsem se v tom ztrácet ještě víc. Je pravda, že jsem je v autobusu moc neposlouchal, ale že by mi uteklo, že přestupujeme? To se mi nechtělo věřit. "Takže... vy jste teď..." chtěl jsem pokračovat. "Na cestě do Cheongdo" dokončil mě Hobi. "jak je možné, že jsi si nevšiml, že jsme nastoupili do jiného autobusu?" ptal se mě. "Jak je možné, že jste si nevšimli, že vám chybí kamarád?" odpověděl jsem na otázku otázkou. "Nestihli jsme to zkontrolovat. Chvátali jsme, a zjistili jsme to až pozdě. Promiň Jiminie, ale měl jsi nás poslouchat a nekoukat do blba." částečně se mi omluvil. "Dobře, ale co mám teď dělat?" bezmocně jsem se ptal Hobiho, protože jsem byl přesvědčený, že to horší být nemůže.

"Tae má v Daegu jednoho kamaráda, u kterého by jsi mohl přespat." dobře, očividně může...