~Secret~ //Yoonmin//

18. I'm sorry

Ráno jsem se probudil s pořádnou bolestí v zadečku. Po zjištění, že se v posteli nacházím sám jsem vstal a odkulhal se do kuchyně.

Okamžitě se mi naskytl pohled na Yoongiho, jak hypnotizuje pohledem misku cereálií, položenou před sebou.

Došel jsem k němu a objal ho zezadu.

"Dobré ráno můj Yoongie" řekl jsem vesele a dal mu dětskou pusu na krk.

"Dobré? Nechápu jak se po včerejšku můžeš tak smát." zabručel a dál se věnoval cereáliím před sebou.

"Jak to myslíš? Včerejšek byl geniální! A jestli si myslíš, že něčeho lituju, tak to ani náhodou."

"To já lituju..." řekl téměř neslyšně a mě okamžitě přešla dobrá nálada.

"Nebyl jsem dost dobrý?" to už jsem zněl téměř smutně. Bylo mi líto, že jsem ho zklamal. Myslel jsem si, že si to užil tak jako já, ale asi jsem se spletl.

"Tak to není Jiminie. Ty jsi byl úžasný, to já jsem debil. Přehnal jsem to. Už nikdy se to nestane... odpusť mi to." omlouval se Yoongi a mě pomalu začínalo docházet za co se omlouvá.

"Yoongi, nemáš za co se omlouvat. Věř mi, včerejší noc byla jedna z mých nejlepších. Užil jsem si to. A i když mě budeš teď pravděpodobně všude nosit, stálo to za to."

"Jiminie jsi blázen..."

"Ne Yoongi... jenom zamilovaný." po těchto slovech si mě Yoongi přitáhl do polibku a začal boj o dominanci, kterou, jak jinak, vyhrál Yoongi.

Občas si říkám jak to s tím jazykem tak dobře umí.

"Tak, a teď vyhoď ty hnusný, rozmočený cereálie, protože jdu uvařit pořádnou snídani." prohlásil jsem a ihned na to jsem si vysloužil Yoongiho výbuch smíchu, doprovázený slovy: "Jdu zavolat hasiče."

"Yoongi já to myslím vážně. Hotel Jin to úplně nebude, ale když mi pomůžeš tak ty palačinky snad zvládneme." mrkl jsem na něj a dali jsme se do práce.

Po půl hodině jsme měli hotovo. Úspěšně jsme nezapálili, nevytopili, ani neodstřelili kuchyň a ještě k tomu se ty palačinky daly jíst. Přátelé, já myslím že líp to dopadnout nemohlo.

Po jídle jsme si sedli na gauč a Yoongi zapnul první anime, které našel. Já mu však nevěnoval absolutní pozornost. Moje myšlenky ovládala včerejší noc.

-Flashback-
"Ah Yoongi... AH! Víc!" sténal jsem nahlas jak malá kurvička.

"Babyboy to musíš poprosit~" dostal ze sebe zadýchaně Yoongi.

"Daddy prosím ošukej mě tak tvrdě, že zapomenu i vlastní jméno. Vem si mě tak tvrdě, že se z toho v životě nevzpamatuju. PROSÍM!!" křičel jsem nahlas, protože to vražedně pomalé tempo mě doslova přivádělo k šílenctví. Potřeboval jsem víc a Yoongi to moc dobře věděl.

"Chtěl jsi potrestat..." řekl provokativně a lehce zrychlil tempo. To bylo ale na Yoongiho poměry i tak strašně pomalé.

"Hmm... ale teď už nechci-Ah! Prosím!" prosil jsem.

"Když tedy tak hezky prosíš~"

-End Flashback-

"Jiminie jsi v pohodě? Nad čím zas dumáš?" zasmál se modrovlásek.

"Nad ničím důležitým. Jenom... jak se asi mají kluci." nahodil jsem nevinný výraz.

"Určitě se mají dobře. Ale teď mi řekni pravdu, lhát ti nejde." prokoukl mě Yoongi, ale já se neměl k tomu mu říct pravdu. Nemohl jsem mu říct, že jsem přemýšlel nad tím, jak moc dobře mi bylo, když to mě včera přirážel. To prostě nešlo.

"Jiminie nezlob..." pohrozil mi a já si skousl ret. Líbilo se mi, když jsem ho mohl provokovat.

"A co když ne?" usmál jsem se jako andílek, čekajíc na jeho reakci. On se jenom perverzně usmál.

"Babyboy, víš co se stalo včera... chceš aby se to opakovalo? To se ti až tak moc líbilo, když jsem tě pleskal po zadku, že si to chceš zopakovat?" pohrozil mi s úšklebkem na rtech, načež jsem já jenom přikývl.

"Přesně tak daddy... prosím."

———
Jenom Vám chci oznámit, že jsem rozepsala novou NamJin fanfikci a byla bych moc ráda, kdyby jí někteří z Vás dali šanci. ❤️

Poroučím se 💗💗

P.S. Děkuji úžasné _VerBooks_ za ještě úžasnější cover 🌸🌸