~Secret~ //Yoonmin//

11. Taehyung pt. 2

Probudilo mě prudké světlo a hlasy. Napadlo mě, že by to mohl být Yoongi, a tak jsem jenom zamrmlal něco ve smyslu ať se ztiší a chtěl spát dál. Nicméně hned na to jsem uslyšel smích. Co je tak vtipného na tom, že chci spát? pomyslel jsem si a opět promluvil. "Yoongi buď prosím ticho..." opět smích.

Co mě ale zarazilo, bylo to, že jsem slyšel víc hlasů. Přesněji dva klučičí hlasy a ani jeden nezněl jako Yoongi.

Vymrštil jsem se do sedu a rozhlídl se po pokoji. Yoongi v klidu oddychoval a zdálo by se, že snad ani nežije, kdyby sem tam nevydechl nějaký ten vzduch z plic. Nicméně hned jak jsem spatřil dvě postavy u dveří, bylo mi jasné, kteří postihové mě vzbudili.

"Šípková Růženka se nám vzbudila?" zasmál se Taehyung. "Yoongi prosím buď ticho..."napodoboval mě Hobi tenkým hláskem a smál se dál

"Takhle nezním." řekl jsem rozespale a protřel si oči. "Takhle se zdraví Hyung?" provokativně se ušklíbl Hobi a podíval se na mě hravým pohledem. "Promiň... ahoj Hobi" pozdravil jsem ho tedy. "A co jako já?" ozval se ten dement Taehyung. "Ty nejsi hyung" snažil jsem se říct co nejmíň nepřátelsky. Těžko říct, jestli mi to vyšlo...

"Koukám, že tě Yoongi nechal spát u sebe v posteli" řekl Taehyung podezřelým tónem. "No a?" zeptal jsem se ho nechápavě. "No a? Já jenom, že to se naposledy stalo, když chodil s... když někoho měl... není obvyklé aby u sebe nechal někoho spát..." proč to nedořekl? Mě by zajímalo, s kým Yoongi chodil. A jestli je tak výjmečné s ním spát v jedné posteli... proč zrovna já?

"Kdy to bylo Tae... kdy byl naposledy Gi ve vztahu?" zeptal se Hobi Taehyunga na otázku, která zajímal i mě. "No... deset měsíců?" odpověděl Taehyung spíš jako by se ptal sám sebe. "Jedenáct Tae..." ozval se vedle mě Yoongi. Kdy ten se stihl vzbudit?

"Budete mě takhle probírat dál? Jestli ne, tak já se jdu nasnídat..." řekl otráveně Yoongi a vydal se do kuchyně. "To je takový každé ráno?" zeptal jsem se Hobiho. "No... ne... jenom mu vadí, když se mluví o jeho ex." odpověděl mi Taehyung za Hoseoka.

"Tak my jdeme za ním... ty se vyhrab z postele a přijď za námi." mrkl na mě Hobi a společně s Taehyungem za zády odešel.

Pomaličku jsem se postavil na nohy a protáhl se. Popošel jsem k oknu a roztáhl závěsy, abych se mohl podívat ven.

Svítilo slunce, lidé spěchali do práce, na nákupy, do školy... každý jinam. Daegu bylo krásné... nicméně na krásu Busanu ani náhodou nemělo. Rodné město je rodné město.

Když jsem se řádně pokochal výhledem na paneláky a mrakodrapy, otočil jsem se s úmyslem jít dolů za ostatními... jenže to by mezi dveřmi nesměl stát Taehyung a nepozorovat mě s úšklebkem na tváři. "Jak jsi se vyspal?" nadhodil otázku, ale já věděl, že to není to, na co se mě chce zeptat. "O co ti jde?" odsekl jsem mu. "Hele... Jimine... nechtěl jsem začít tak, jak jsem začal. Prosím nezlob se na mě... chci ti pomoct..." snažil jsem se v jeho očích najít náznak žertu, ale nic tam nebylo. Že by to myslel vážně?

"S čím?" zeptal jsem se na otázku, jež mě zajímala asi ze všeho nejvíc. S ničím jsem přeci pomoct nepotřeboval. "Líbí se ti Yoongi?" zeptal se mě Tae, ale než jsem stihl odpovědět, pokračoval. "Nezkoušej lhát Jiminie... vidím to na tobě. Hobimu navykládej co chceš, ale mě neoblafneš."

"Jak..." chtěl jsem se zeptat, ale Tae si stále mlel svou. "Buď na něj pomalý. V minulém vztahu to neměl lehké... bůh ví, třeba je to už lepší, ale i tak. Nechvátej na něj. Yoongi je sice pesimista a může se zdát jako osoba bez citů, ale uvnitř se skrývá milý a citlivý člověk. Tak ho prosím nezlom... záleží mu na tobě. Znám ho od mala a takhle se choval jen k málo lidem..." s těmito slovy odešel z místnosti a nechal mě tam stát jako kůl v plotě s vlastními myšlenkami.

Yoongimu na mě záleží? Taehyung mi chce pomoct? Yoongi to neměl lehké? Hlavou mi běhaly nevyřčené otázky, ale ani na jednu se mi nedostavila odpověď.

Povzdychl jsem si a vydal se za ostatníma do kuchyně s tím, že se na to Taeho potom musím zeptat. Nejspíš mi neřekne všechno... s tím ani nepočítám, ale něco by mohl.

Sedl jsem si ke stolu mezi Yoongiho a Hobiho a pustil se do palačinek, které byly připravené na stole. Nikdo nic neříkal. V místnosti vládlo hrobové ticho, až dokud Hobimu nezazvonil mobil.

Hobi se zvedl ze židle a mávl na Taeho... asi se to zřejmě týká i jeho... jinak netuším. Nicméně nás s Yoongim tam nechali samotné a jakmile k nám dolehlo bouchnutí dveří, Yoongi se na mě otočil.

"Jak se ti spalo Jiminie?" hodil po mě Yoongi milý pohled. "F-fajn... em... totiž.. m-máš pohodlnou postel" usmál jsem se rozpačitě, načež se Yoongi jenom pousmál."To je dobře... jinak... nevadí, že jsem včera usnul? Chtělo se mi spát a ty jsi tak utekl do té koupelny..." tentokrát se z milého úsměvu stal škodolibý úšklebek. "em... t-to.. n-nevadí Yoongi" naštěstí mě zachránil Taehyung, který se náhle přiřítil do kuchyně jako velká voda. To je snad poprvé, co jsem rád, že toho kluka vidím.

Vím, vím... přes měsíc jsem nevydala ani čárku, ale je to proto, že jsem rozjela jednodílovky na Kpop, takže v případě zájmu na mém profilu. Pokud se nemýlím, jsou tam 4 kapitoly.

Otázka: Mám napsat smut co nejdřív?