Gosick

12.Závěr

(Detektiv Charles Morgan): Všiml jsem si jak se vrací na střeše nějaký muž v černém obleku, s černou rouškou a kapucí, nevidím mu do tváře, ale vím, že zavraždil Jamese. James má tři bodné rány v břiše. Náhle vidím jak pouští ze střechy zapálenou sirku.

,,Do háje!" vyhrkl jsem a rychle utíkal od továrny, co nejdál. Skočil jsem k zemi a spatřil, jak to všude kolem chytlo. Chytlo i moje auto, které vybuchlo i s Jamesovým tělem. Výbuch mi způsobil nepříjemnou bolest v uších.

Na okamžik jsem nic neslyšel, jen jsem tence zaslechl, jak Amy pláče a řve Jamesovo jméno. Zvedl jsem se, otřásl sebou a doběhl k Amy. Chytl jsem ji za rameno a druhou rukou za ruku a snažil se ji odtáhnout, co nejdál.

Následující dny byly plných otázek. Po Gosick zbyla jen hromada trosek a také hromada mrtvých, které se přehlédnout nedají. Vesničané žijící v Sunwith začaly věřit v Darkmana, temného muže, který vede kult psychopatů v oranžových oblečcích. Někteří si myslí, že je to lež, že žádný není, ale já ho na té střeše viděl. Co tam dělal? O co mu šlo? Pátral bych a možná bych ho i našel a zjistil, kdo to je, ale musel jsem se vrátit zpět domů a sebou jsem přivezl na zadním sedadle vpravo u okénka nezletilou Amy Lee, která celou cestu pouze ronila slzy. Když ji její matka uviděla, tak jsem viděl v matčiných očích zklamání. Co se to stalo s tou její princezničkou? Kde je ta hodná holčička? Je pryč a Amy čeká ústav, kde jí snad dají alespoň trochu dohromady.

Jsem rád zase zpátky. Ve své kanceláři, u svého počítače a i to, že můj kolega opět přišel pozdě do práce s plechovkou od piva v ruce. Hned, co přišel tak zhluboka zívl a já se na něj mlčky díval.

,,Že by dobré ráno?" zdravím ho.

Podíval se na mě, usmál se a následně se zamračil ,,Dobré? Sakra, Charlie! Zas někdo vraždí po ránu a ty místo abys byl na místě činu a zjistil mi, co se stalo, tak místo toho tu sedíš a vesele mě sleduješ!"

Můj úsměv zmizel, stejně jako dobrá nálada. Změnil jsem názor.....nesnáším to tu. Zvedl jsem se a prohlásil ,,Tak jedem na místo činu, ne?"

Zamračeně se na mě podíval a já s úsměvem mu dopředu říkám ,,Jo a vzhledem k tomu pivu, které držíš ve své pravé ruce, tak soudím, že řídit budu já."

Přistoupil jsem k němu a chytl plechovku piva do své levé ruky. ,,Jo a příteli, pivko bude muset počkat."

Položil jsem plechovku na jeho pracovní stůl a s úsměvem se na něj podíval. Joe se na mě nepřestal mračit, jediné co řekl bylo ,,Víš, že si mi docela chyběl?"

S úsměvem se ptám ,,Vážně?"

Joe se zachechtal ,,Je ti jasný, že si dělám prdel. Teď už mě neser, vrať mi pivko a jedem!"

(John Wake: Pacient č.4): Jsem zpátky. Po roce stráveným v té hnusné díře. Konečně cítím čistý vzduch. Rocksky se nezměnilo, jen z mé svatyně udělali pomník pro mnoha "nevinných" studentů. Jakoby by byl po smrti každý nevinný. Pamatuju si všechny své oběti a vím, že dostali to, co si zasloužili. Šikanovali, honili si své ego nad ostatními. Někteří kvůli mým obětím spáchalo sebevraždu, sebepoškozovali se a trpěli depresemi. Smrtí agresora jsem zachránil právě ty nevinné studenty, ale ublížil rodinám agresora. Nevinným rodinám. Ne, že bych měl výčitky svědomí, ale znovu stojím na skále s roztaženýma rukama, jako kdysi, když jsem přišel o Ellie.

Přemýšlím, co teď. Co dál. Moje matka mě bere jako zrůdu, myslím, že dodnes se mi nedokáže podívat do očí. Neudržel jsem se. Byla to jen otázka času, kdy přijde den, kdy ve mě vyvolá zmatek a napětí. Mámin přítel přišel opilý, zase řval, zase bouchal do dveří, ale tentokrát uhodil mámu. Rychle jsem vytáhl ze skříně svůj nůž, skočil na něj a bodal. Máma začala křičet, plakala. Dokonce i můj mladší bratr řval, slyšel nás snad celý panelák. Dřív než jsem se nadál, tak jsem se dostal do té hnusné díry, které říkaly Gosick.