If It's not like the movies

Kapitola 1.

Vzdudila jsem se a řekla si: ,,A je to tady." Ten den na který jsem se tak tak dlouho připravovala a který to všechno odstartuje. Dneska je totiž první show... Když jsem se přišla podívat do kuchyně ostatní už byli vzhůru... Pozdravila jsem a podívala se na linku, kde už jsem měla připravené palačinky... Mezitím co jsem jedla, přišel Steve, to on mě připravuje co se týče hlasu. Když jsme potom skončili, šla jsem si ještě na chvíli lehnout do postele a udělala jsem zase nějaké Katycats šťastné tím, že jsem olikovala fotky a začala sledovat fanpage. Pak pro mě přišla Tamra s tím že už pojedeme na generálku. Vzala jsem Nugget a tašku, ve které jsem měla všechno co potřebuju.
Jen co jsme přijely k hale a já si uvědomila ze je to vážně už dneska, stáhnul se mi žaludek a byla jsem tak šťastná. Vešly jsme s Tamrou dovnitř a při pohledu na stage jsem už chtěla mít po generálce a čekat, než začnou pouštět lidi na meet&greet.
,,To je dobře ze už jsi tady Katy. Tak můžeme začít" ozvalo se. Ohlédla jsem se a uviděla jsem Johnnyho, který to tohle všechno řídí... Všechno šlo jako po másle, až do té doby, než jsme zjistili že nám chybí Saturn. Planetka na které sedím, když zpívám pomalé písničky. Začala jsem panikařit a všichni mě uklidňovali, ale jediný co by mě v tuhle chvíli uklidnilo by bylo kdyby se tu najednou objevila. Ale když ji nikdo nenašel celých půl hodiny, pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že nekrásnější část 1. Show bude asi vypadat úplně jinak, než jsem si představovala.
Na konci zkoušky za mnou ale běžela zadýchaná Tamra ,,Katy! Katy! Saturn máme! Zůstal jen v přívěsu." Spadnul mi obrovský balvan ze srdce. Obejmula jsem ji, poděkovala a šla se připravovat do backstage. Tam už na mě čekal Michael. Podíval se na mě a řekl: ,, Tak jdeme na to kočko." Posadila jsem se do křesla a on mi začal dělat make-up. Mezitím jsem stihla telefonát s mamkou, které jsem zas a znova musela vysvětlovat, kde je hala, protože se s taťkou přijdou podívat na show. Po ukončení hovoru jsem začala přemýšlet nad svými Katycats. Nemůžu se dočkat až uvidím ty jejich ubrečené obličeje a já budu zase nejšťastnější na světě... Z mého přemýšlení me probudilo Michaelovo ,, Tak jsme hotový"... podívala jsem se na sebe do zrcadla a už jsem prostě věděla, jak moc je to blízko.
Potom už se jen doladily detaily. To už jsem tušila, že už před halou čekají lidi.
Nechala jsem si ještě opravit vlasy. A jelikož jsem měla ještě hodně času, rozhodla jsem se jít před halu a potkat se i s tou většinou, která neměla to štěstí vyhrát meet&greet.
Došla jsem pro Tamru a pak už jsem jen viděla ty lidi. Nikdo na mě nekoukal, tak jsem se na chvíli zastavila a pozorovala je. Šla jsem ven a to už si mě začali všímat. Najednou začali křičet a je jen objímala jednoho po druhém. Potkala jsem tolik ubrečených obličejíků. Při prvních setkáních jsem se několikrát rozbrečela, protože mi to tak chybělo! Na každém  jsem strávila okolo 2 minut. Nechtěla jsem se jen vyfotit a ahoj. Každého jsem se ptala na jméno, věk a odkud je. Mám s nima ráda kontakt. Procházela jsem takhle úplně celý dav. Všichni ty lidi mě tak neskutečně nabili energií, která mi vydrží snad ještě měsíc... U posledního člověka jsem se trochu zasekla. Byla to 14ti letá holčina, která se tak neskutečně rozplakala, když jsem ji objala, že od ní prostě nešlo odejít. Povídaly jsme si asi 8 minut, pak jsem se rozloučila a šla zpět do haly. Byla jsem úplně nadšená a Tamra to na mě moc dobře viděla. ,,Tak co spokojená?" Zeptala se Tamra a smála se na mě. ,,Ani nevíš jak moc mě nabili" Odpověděla jsem a vrátila úsměv.

Tak tohle je úplně první díl, so hope you like it❤️⭐️
~Katheryn