If It's not like the movies

Kapitola 14.

,,Mohla bys nám třeba zazpívat?" Zeptá se Chris.
,,Jako nijak jsem si nemyslela, že budu zpívat, ale klidně." Do zpěvu mi vážně není a pořád držím Taminu ruku tak pevně jak to jen jde.
,,A co byste chtěli abych zpívala?" Zeptám se protože nic neupřesnili.
,,Nevím, co třeba nějakou, kterou moc nezpíváš... Not like the movies!! Tu nám zazpívej." Řekne úplně nevinně Dylan.
,,Zazpívám cokoli, ale tuhle písničku už dávno nezpívám. To období je za mnou..." Odpovím.
,,No dobře..." Zamyslí se.
,,Tak co třeba Firework? Slyšel jsem, že ji zpíváš ráda."
Bezeslova začnu zpívat. Hlas se mi sice klepe, ale falešně to nezní. Když dozpívám, trochu uvolním Taminu ruku.
Hodina uplyne a my se rozloučíme a nasedneme do auta. Sundám úsměv a přitulím se k Tam.
,,Děkuju." Uvelebím se jí na rameně.
,,To nic." Pohladí mě.
,,Nemáš dneska ještě něco?" Zeptá se jako by se vylekala.
,,To ty jsi asistentka." Pokusím se o žert.
,,Já bych přísahala, že dneska ještě něco máš." Začne hrabat v kabelce.
,,JEŽIŠ JENOM TO NE!" Zhrozím se.
,,Jo... máš... jdeš na nějakou tu tiskovku."
,,Jezisi a jo! Já úplně zapomněla!" Chytnu se za hlavu.
,,Nemůžeme prostě udělat jako že jsme zapomněly?"
,,Tak jestli chceš mít ostudu po celým světě, pak klidně." Odpoví Tam.
,,V kolik začíná?"
,,Za dvě hodiny."
,,Je to daleko od hotelu?"
,,Ne ani ne. Asi patnáct minut autem."

V hotelu zase zalehnu do postele a usnu. Pak mě probudí pípnutí karty štěbetání dalších asi tří osob jejíž hlasy mi vůbec nic neříkají. A pak si to spojím!
Neříkej mi, že si sem Tove přivedla pár fanoušků. To mi neříkej. Ještě než vyleze Tamra ze svého pokoje, jí zavolám a řeknu aby nevycházela. Pak zavolám Tove. Slyším jak ji zazvoní telefon a pak dvojitě
,,Anooo?"
,,Můžeš mi vysvětlit, co to doprdele děláš?!" Řeknu vytočeně.
,,Jsem si sem přivedla pár holek co bylo na tom srazu. Co máš za problém?" Zeptá se, jako by jí to přišlo úplně normální.
,,Takže tobě přijde ok si pozvat asi 13ti letý fanynky až na pokoj? Tak to jsi frajerka." Naštvu se a zavěsím.
Asi o pět minut později slyším jak se nimi loučí a zavírá dveře. Ještě než stačím vyjít ze svého pokoje a něco jí říct, slyším už Tamru
,,Jsi normální?" Je fakt naštvaná.
,,Co máte obě za problém?!" Tove začne být taky podrážděná.
,,Problém? To ti nedochází, že v tomhle hotelu jsme další dva dny? A že teď když to ty frajerky nacpou na sociální sítě snad i s číslem pokoje, tak všichni budou vědět kde jsme? Budou stepovat před hotelem 24/7! Všimla sis vůbec, že Katy není ok?" Chrlí na ni Tam.
,,Jasně že všimla!" Zakřičí.
,,Tak proč se nechováš tak, abys jí to usnadnila?!! Nemůžeš být tak sobecká!!" Tamra zní jako kdyby se měla každou chvílí rozbrečet.
,,Když jsem je sem brala, tohle mě nenapadlo! Byla jsem oslepená tím štěstím kolik lidí přišlo! Nemyslela jsem na to co to může způsobit!" Vyhrkne Tove.
,,A to je ono! Myslela jsi sama na sebe víš?!" Teď už brečí. Rozhodně brečí.
Už mi to nedá a rychle se zvednu a skoro běžím Tamy obejmout.
,,Proč brečíš? Tohle přece vůbec o tobě..." Držím ji pevně. Tove mezi tím odejde do svého pokoje.
,,Já vím... mě jen prostě mrzí, že vůbec nemyslela na tebe. VŮBEC." Zdůrazní Tamy.
Na to už nic neodpovím. Jdu si ještě lehnout do postele. Uběhne asi 45 minut a přijde pro mě Tam, že dole už čeká auto. Zvednu se, upravím si vlasy, obuju se a jdeme. V autě se psychicky připravuju na všechny ty hloupý a šťouravý otázky. Tiskovky jsou vždycky úplně o ničem. Většinou se neptají na inteligentní otázky, spíš na věci, do kterých jim nic není. Když přijdeme na místo, k autu už přijde ochranka.
Otevřou mi dveře a i když tam nikdo není, obestoupí mě. Nikdo by se ke mně nedostal i kdyby se nejvíc snažil. Ale já bych tu chtěla mít Tamru, která jde až za náma. Dojdu ke stolku, a přisunu si mikrofon k puse. Novináři se začnou vyptát
,,Jste stále s Orlandem Bloomem?"
,,Plánujete děti?"
,,Plánujete svatbu?"
,,Co plánujete po ukončení tour?"
,,Přemýšlíte o konci kariéry?"
,,Napadl vás někdy nějaký fanoušek?"
A podobný kraviny. Na všechno na co se ptají odpovím a potom konečně odejdu. Před východem stojí zase fotografové, takže nasadím úsměv. Potom si všimnu, že tam stojí pár fanoušků. Dojdu k nim. Všem jim věnuju úsměv a objetí.

~Katheryn❤️🤦‍♂️