If It's not like the movies

Kapitola 10.

Pracně se zvednu z postele a úplně vyskočím. Stojí tam Tamra a zírá na mě.
,,NEČUM!" Hodím po ní polštář a až pak si uvědomím, že mi tu vlastně řve budík. Vypnu ho a unaveně začnu hypnotizovat ptáka na střeše protějšího baráku.
,,Co jsi v noci dělala?! Ten budík tu řval už půl hodiny a ty si sladce spinkáš jako by se nechumelilo."
,,Počkej, fakt tady řval půl hodiny?" Zeptám se překvapeně.
,,Ne zapla jsem ho, když ses vzbudila." Odpoví ironicky, ale nemyslí to zle.
,,Máš na lince vajíčka, tak si je vem, než vychladnou a budou hnusný. Já jdu teď s Nugget ven."
,,ANO MAMI." Řeknu a věnuju jí vděčnej pohled.
Zvednu telefon a zatímco hledám Orlanda v seznamu se plazím do kuchyně. Když ho konečně najdu, už sedím u stolu.
,,Ahoj lásko."
,,Dobré ráno princezno. Jak ses mi vyspala?"
,,Dobře. Co jsi dneska dělal?"
,,Tak co bys řekla?" Zasměje se. Chvíli jsme si povídali a já dojedla vajíčka. Potom už si šel Orlando lehnout, jelikož v Londýně už byla skoro noc.
Tamra se vrátila a na jejím obličeji bylo vidět, že něco není v pořádku. Prohrábla si svoje kudrnaté vlasy a odepla Nugget z vodítka.
,,Co je?" Zeptám se. V tom vyleze Tove ze záchoda a vidí Tamry obličej.
,,Co se stalo?" Zeptá se na tu samou otázku.
,,Ty hyeny stepujou před hotelem. Už teď jsem ráda, že se mi podařilo dostat ven a zpět. A teď, když mě viděli a už ví, že tu vážně jsme, do patnácti minut to bude hodně špatný. Teď se rozhodni, jestli to prostě projdeme, nebo jestli tam chceš přijít a prostě jim dát, co chtějí." Řekne Tamra a snaží se nevybouchnout.
,,Já se upravím a dám jim, co chtějí." Rozhodnu. Jdu se teda aspoň trochu namalovat do koupelny. Nedělám si na obličeji nic extra, jen si dam make-up, udělám obočí a dám si řasenku. Tove udělá to samé, protože i když není středem pozornosti, je příjemnější se namalovat a být si jistá. Když vyjdeme ven, už se jen usmívám a poskytuju těm fotografům fotky. Nevím co jim ty fotky dají, ani jak a proč mě stalkují. Po asi 2 minutách naskočím do našeho auta a zapnu pás. Přijedeme k hale, kde zase stojí fotografové. Teď už jsem fakt naštvaná.
,,Tam tohle už nechci." Oznámím a začnu v kabelce hledat sluneční brýle.
,,Jako vždy Katy. Chyť mě za ruku a já tě přes ně dostanu." Usměje se na mě.
Vystoupím z auta a propletu svoje prsty mezi jejími.
"UHNĚTE! NECHTE NÁS PROJÍT!" Proráží Tam cestu. Za sebou mám Tove, se kterou nás málem rozdělili, ale držíme se dost silně.
Když přijdeme do maskérny Michael uz na mě vrhá nevěřícný pohled.
,,To snad není možný. Předpokládám že jste se jim nevyhly."
Jen zakývám hlavou na výraz souhlasu.

Už se připravuju na hvězdu. Dneska nehodlám dělat nic speciálního. Za prvé na to nemám náladu a za druhé už vlastně ani nevím do bych mohla udělat. Nebo ještě pár nápadů mám, ale že by se mi zrovna dneska chtěly realizovat se vážně říct nedá. Odzpívám to a jedu na hotel. Zítra vstávám v 5 ráno a přesouváme se. Ještě ten den mám koncert.

Probudí mě, jak mi Nugget líže palec u nohy.
,,Co děláš?" Zeptám se, jako bych čekala že mi odpoví.
Venku už sice začíná svítit slunce, ale já si vůbec nepřijdu, že bych měla vstávat.
Čapnu tašku a začnu do ní skládat svoje věci. Moje nálada se od včerejška nijak nezměnila. Pořád mám náladu možná tak na to, ležet v posteli a jíst zmrzlinu. Maximálně dojít s Nugget ven.
Vyjdu ze svého pokoje, ale nikdo nestojí v kuchyni, ani nesedí na gauči jako obvykle. Obvykle se totiž pobouzím jako poslední, ovšem dneska, i když jsem unavená, jsem už nemohla spát. Udělala jsem si ovesnou kaši a usedla ke stolu. Přišla jsem na livestream nějaké holčiny, které mohlo být okolo 13.
Okamžitě začala brečet a skákat. Byla to nějaká moje fanpage. Aspoň to, mi trochu zlepšilo náladu.
Dveře pokoje naproti se otevřely a v nich stála Tove.
,,Kolik je? A jak to že jsi vstala dřív než my?" Zeptá se a ještě při tom napolo spí.
,,Je půl šestý. Už jsem nemohla spát."
,,Můžu si vzít ten zbytek tý kaše?" Ukáže na mysku kaše na lince, kterou jsem udělala navíc.
,,Jasně." Odpovím a pokusím se o úsměv. O malou chvilku potom mi volá Orlando přes FaceTime.
,,Neeeee. Teď s ním mluvit nechci." Řeknu si v hlavě, ale musím to vzít.
,,Ahoj, jak se máš?" Řeknu hned po tom co to zvednu.
,,Chybíš mi..." Odpoví, se rty staženými do pevné linky.
,,Ty mně taky. Dneska jedeme zase dál."
,,Jo já vím. Kolik ještě zbývá show do USA?"
,,Nevím asi 3. Proč? Záleží na tom?"
,,Ne, jen mě zajímalo kdy se k vám přidá i Aya." Odpoví.
,,Proč? Vždyť to zvládáme i bez ní. Ne že bych ji neměla ráda, nebo na ni byla naštvaná, jen nechápu proč to řešíš." Řeknu tak aby to nevyznělo vyčítavě.
,,Nevím, myslím že je lepší když okolo sebe máš Tam i Ayu."
Já jen pokrčím rameny.

~Katheryn❤️⭐️