If It's not like the movies

Kapitola 15.

Většinou i fotku... na všechny jsem snad ještě milejší, než normálně. Nechci na ně být nepříjemná kvůli věcem, se kterými nemají vůbec nic společného.
Nasednu zpátky do auta a konečně jedeme na pokoj. Těsně před vystoupením mi zazvoní telefon. Volá Orlando. ZASE. Dokázala bych se pretvařovat dokonce i před Tamrou, kdybych musela, ale před Orlandem to nedám. Ale už mu to musím zvednout. Asi týden jsem s ním nemluvila a sice mi hrozně chybí, ale nechci, aby něco poznal. Přesto to zvednu.
,,Ahoj lásko." Aspoň se pokusím dělat jako by nic.
,,Ahoj princezno, děje se něco?" Zeptá se. Prostě ho neoblafnu.
,,Ne."
,,Notak. Slyším, že něco není v pohodě."
,,Víš, chtěla jsem ti to zavolat už, když se to stalo, ale neměla jsem sílu o tom mluvit s někým dalším."
,,Desíš mě..."
,,Moje mamka... Moje mamka asi umírá." A jsem na tom stejně jako než jsem odjela.
,,Panebože! Proboha co se jí stalo?" Řekne s opravdovou starostí Orlando.
,,Měla bouračku." Vzlyknu.
,,Jedu do Kanady." Oznámí.
,,Počkej neblázni, nemůžeš přece jen takhle odjet. Nedají ti volno."
,,Že nemůžu? Tak mě sleduj." Řekne a závěsí.
S ubrečenýma očima sedím nevěřícně v autě.
,,On chce přijet." Vykulím oči na Tam.
Je mi ale jasný, že nepřijede. Teď se sice splašil, že odjede, ať už mu volno dají, nebo ne, ale nakonec tam zůstane.
Vystoupíme z auta. Já jdu rovnou na pokoj a Tam ještě pro něco k jídlu.
Uvelebím se na gauči a pustím televizi. Chvíli se koukám na nějaký pořad o vaření. Vůbec mě nezajímá, ale nechci jen sedět v prázdný, tichý místnosti jako troska, která teď každopádně jsem.
Přepnu to a dávají Přátele. Mám ten seriál ráda. Sednu si do tureckého sedu.
Když to končí, někdo zaklepe na dveře. Je to divný, protože Tove je zalezlá u sebe a Tam má kartu. Otevřu a přece jenom je to Tamra. Má úplně plné ruce, tak mi je jasné, proč nepoužila svou kartu. Odloží věci na linku a oddechne si.
,,Koupila jsem i zmrzku, tak si večer můžeme dát."
Přikývnu a kouknu na hodiny. "18:24"
Tenhle den docela utekl. I když byl fakt težkej a vlastně i špatnej.
,,Nechceš si pustit třeba Přátele?"
,,Teď jsem je dokoukala." Odpovím stroze.
,,Takže nechceš?" Snaží se Tam.
,,Klidně si můžeme pustit další díl, ale pujdu si nejdřív napustit vanu."
,,Dobře..."
Zvednu se a jdu do koupelny. Začnu napouštět vanu a mezi tím, co se napouští, vyndám ze skříňky vedle umyvadla dva ručníky. Jeden na tělo a druhý na vlasy. Svléknu se a zalezu do vany. Najednou slyším jak mi v kuchyni zvoní telefon. Dlaní si přikryju oči. Ani na chvíli nemůžu nic neřešit. Nereaguju na to. Tamra zvedá můj pracovní telefon, ale tohle vyzvánění mám na soukromým, který Tam neřeší. Ve vaně skoro až usnu. Když mě začíná zavalovat sálání horka, vylezu. Jdu do svého pokoje a převléknu se do pyžama. S Tamrou se díváme na asi už šestý díl v kuse a najednou se zjeví Tove.
,,Koukáte na přátele?"
,,Ne vole na Hannu Montanu." Zasměje se Tamra.
,,Tak já zase mizim." Vezme si něco z lednice a zapluje do svého pokoje.
Při sedmém díle usnu. Když mě potom na konci Tam vzbudí, jen se přemístím do postele.
Spím až do půl dvanácté. Vezmu telefon a projedu sociální sítě. Nic nového.
Vejdu do kuchyně. Je celá nádherně provoněná vůní palačinek. Mám je k snídani hodně často. Miluju je!
Namažu si je nutelou a ještě než se zakounu, dám Tamře pusu na tvář, jako výraz vděčnosti.
Povaluju se až do jedný odpoledne. Někdo zaklepe na dveře.
,,To je Tove. Někam šla a zapomněla kartu. Došla bys tam?" Poprosí, když uklízí nádobí.
Otevřu dveře. Ne, není to Tove. Svalím se na zem se slzami v očích. Je to Orlando. On fakt přijel. Když tu informaci trochu vstřebám rychle vstanu a pevně ho obejmu. Po přes zátylek mu vjedu rukou do vlasů a políbím ho.
,,Miluju tě." Předběhne mě. Znovu ho obejmu a stisknu ještě pevněji.

~Katheryn❤️⭐️