Příběhy ~ = Kuroko no Basket

Divadlo lásky

,,Nech mě spáchat~, co se spáchat má~!" začal křičet přes celé divadlo Aomine, který měl okolo krku obvázané lano.

Dnešní den započal hádkou a skončil v divadle na představení komedie Láska až za hrob ve hlavních rolích nás dvou.

,,Když by jsi tady nekecal, mohl jsi už skočit!" pochodovala jsem naštvaně okolo židle, na který byl Aomine.
,,Jelikož mě zdržuješ!" odvětil rádoby naštvaně a v divadle propuknul smích.

Po odehrání komediálního díla jsme se oba dva přesunuli do převlíkárny, odkud zrovna vybíhalo další a poslední vystoupení, tudíž jsme tam zůstali sami.

,,Mrzí mě, že..." snažila jsem se omluvit za včerejší ráno, jenomže jsem byla zastavena.
,,To já se omlouvám, přehnal jsem to." přišel ke mě a objal mě.

Nevím, zda to byl další záměr, ale rýpl si znova ,,Ai-chan je má ale..." poodstoupil a začal ukazovat na své vypracované hrudi imaginární velká prsa.

Naběhla mi žilka a uchopila první věc, co jsem našla a tou byla pudřenka. Neskončilo to jen pudřenkou, dále to pokračovalo řasenkou, očními stíny a rtěnkou.

Ve chvíli, kdy jsem měla chuť ho zabít mi někdo za mnou podal pánvičku z vystoupení.

Zdánlivě poslední vystoupení dne skončilo a mě nenapadlo nic lepšího než po něm tu pánvičku hodit.
Uskočil na pódium.

,,Ty jsi mi to ale řekl." zjistila jsem, že se nehádáme v soukromí, nýbrž před vyprodaným divadlem. Teď byl čas na improvizaci.

,,Co jsem ti řekl? Že máš menší vnady než modelka?" začal se smát.

,,Teď už ale vážně." změnil pohled ve tváři a poklekl přede mě. ,,Vezmeš si mě?" vytáhl z kapsy lízátko v podobě prstenu.

Smích v celém divadle ustal.
,,A-ano." vykoktala jsem. Unesená a obměkčená jsem jeho prsten přijala se skočením do jeho náruče.

Snad skoro všichni začali tleskat a gratulovat.

Netrvalo snad celého měsíce, co mě Aomine požádal znovu o ruku, tentokrát již s pravým prstenem.

Hold chudý život amatérských herců.