Básníkem [Dokončeno]

Vidiny a realita

Už tady vůbec nic není,
nezbývá nám ani snění,
započaly to vidiny,
dnes jsou jen byliny.

Byliny těch vzácných,
návykově strašných,
minulosti piliny,
jsou jen naše vidiny.

Každý viděl květiny,
pokud měl vidiny,
vidiny nešťastné,
velmi málo krásné.

Kéž by ti mnozí kteří,
co vždy hodně věří,
nevěřili v pouhou jednu,
důležitou životní změnu.

Změnu víry v člověka,
který na nic nečeká,
tento člověk rýchlý je,
realistou býval a je.

Realitu on-li vidí,
temnota po něm pídí,
temnota života,
každého člověka.

Temnota špinavých peněz,
reality každý druhý kněz.
Církev byla zlodějem,
pouhým zlým obíračem.

Obírala všechny věřící,
byli prostě smolíci.
Smůla je však doběhla,
v podobě se nespletla.

Příroda ho stvořila,
aby jim to překazila,
překazila boží zmary,
neboštíka mraky.

Tímto mužem byl,
pár let v Praze zažil,
v Kostnici naposledy pobyl,
svůj úkol nezpečetil.

Nežli stihl něco říci,
do žaláře vléci.
Nakonec vykřikl však,
osudem život vzat.