Básníkem [Dokončeno]

Pře

Už je to tady zase,
v plné kráse,
vše dobré v pase,
sesbíráno v kase.

Ve mě vzniká pře,
už to ve mě vře,
jako to velké moře,
na osamocené hoře.

Opět ve tvé hře,
o ženské křivky boj,
ale on je big boy,
na hrdle mě to dře.

Dře mě ta ruka,
smůly mé muka,
srdce mi puká,
ona už nehledá kluka.

Možná už ho má,
to číslo už mi nedá,
propastí padám,
na sobě makám.

Pořád jenom stretch,
já nechci už žádný sketch,
potřebuju odvetný match,
já konečně vyhraju, heč.

Tato myšlenka že,
brek za výhru, heh?
Pro mě opět ne,
zase prohra, že?

Už se ptám sám sebe,
proč nemůžu mít tebe,
neboť mi z toho srdce bledne,
další životní porážka mi sedne.

Tato bude samotného počátku,
počátku citové poušti,
nikde žádné houští,
počátku citového začátku.

Po letech vidíme se,
proti sobě postavíme se,
já ruku v ruce se ženou,
ty ruku na tyči, stala ses štětkou.

Ta pře už přešla,
láska se sama našla,
u muže, mladého blázna,
poslední moje hrana.

Pře skončilo ve skoku,
skoku časového toku,
už dost toho moku,
kousek od srdce doku.

Hra tvoje neskončila,
další muže lákáš,
co je to dnes za pakáž,
u každýho druhýho skončila.