Marichat

2.

Z pohledu Marinette:

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo vstát kvůli tomu co se dnes má stát.
Šla jsem do koupelny a jako každý den jsem udělala ranní rutinu a nalíčila se.
Šla jsem po schodech dolů na snídani. Jen co jsem dojedla jsem si vzala kabelku a šla do školy.
U školy jako vždy čekala Alya.

Čau kočko tak co jsi připravena?

Myslím že ne hele.

Ale noták kočko neboj určitě ti řekne to samé.

Nemyslím si.

Najednou uvidím že před školou se zastavila limuzína.

Tak jdi.

Řekla jsem po škole.

Né řekni mu to teď dělej.

Nic jsem neřekla a šla k Adrienovi.

A-Adriene musím ti něco říct.

Hmmm.... tak říkej.

Dobře. Víš.... No.... Já tě... m-miluju

Děláš si srandu!? Proč mi tohle sakra říkáš!? Jako kdyby mě to mělo zajímat! Řeknu ti jedno. Nemiluju tě. Jsi jen holka z pekárny. Nejsi stejného postavení jako já tak nevím co tady zkoušíš.

Jen co to dořekl odešel.
Né to mi nemohl říct. Řekněte mi že to byl jen sen. Co to do něj sakra vjelo? To jsem se ale úplně rozbrečela a utekla domů.

Z pohledu Adriena:

Dnes jsem se pohádal s otcem. Vůbec se mi ani do školy nechtělo ale nakonec jsem šel. Když jsme zastavili u školy vistoupil jsem. Přišla ke mě Marinette.

A-Adriene musím ti něco říct

Hmmm.... tak říkej.

Dobře.... Víš.... No... Já tě... m-miluju.

Tak tohle byla poslední kapka. Vůbec nevím ani co to do mě vjelo a začal na Marinette křičet

Děláš si srandu!? Proč mi tohle sakra říkáš!? Jako kdyby mě to mělo zajímat! Řeknu ti jedno. Nemiluju tě. Jsi jen holka z pekárny. Nejsi stejného postavení jako já tak nevím co tady zkoušíš.

Jen co jsem to dořekl jsem odešel. Asi po 5 minutách jsem si uvědomil co jsem udělal. Já jsem takový debil. Ona mi tu vyznává lásku a já jsem na ní takový. Teď mi to došlo. Proto Mari koktala když mě viděla. Sakra já jsem takový idiot. Rychle musím za ní.

***

Jen co jsem došel ke dveřím od pekárny jsem vešel. Za pultem byla její máma.

Dobrý den je tu Marinette?

Ano je ve svém pokoji, brečí nechce se nám svěřit nevíš o tom něco?

Né a můžu jít za ní?

Dobře

Jsem rád že mi to paní Dupain-Cheng dovolila. Šel jsem nahoru po schodech a pomalu otevřel poklop jejího pokoje. Brečela. Slyšel jsem její vzlyky. Chudák. To jsem posral.

M-marinette?

Co tu děláš!? Vipadni už tě nikdy nechci vidět! Slyšíš!? Nenávidím tě! Vipadni!!

Můžu si za to sám. Jsem kretén.
Radši jsem odešel domů.

***

Když jsem došel domů něco mě napadlo. Mohu za Marinette chodit jako kocour. Neví kdo jsem pod maskou tak za ní mohu chodit jako kocour.
Jen co jsem si to pořádně rozmyslel transformoval jsem se a šel za Marinette.

_______________________________

Tak tady máte novou kapitolu. Snad se vám líbí a moc děkuju za čtení této knihy.

Pac a pusu:*