Marichat

5.

Pohled Mari:

Už zazvonilo na hodinu a já nedokázala dávat pozor. Přemýšlela jsem nad kocourem. Je docela pěkný ale je to superhrdina. Já sice taky ale chodí za Marinette ne beruškou. Nemůžu kocoura milovat. Už nikomu nevěřím. Adrien mi ublížil a já nedokážu už snad ani milovat :(
Adrien se na mě otočil. Já si ho nevšímala a toulala se svýma myslenkama.

Nad čímpak přemýšlíš Mari.

Co tě to zajímá?

No tak mě to zajímá to není nic špatného.

Ach jo. Nad kocourem a nad tím jak jsi mi ublížil. Vím že jsi za to nemohl a nezazlivam ti to. Jen jsem nečekala od tebe takovou reakci. To nevadí já to překousnu. Přece to není naposled kdy mě někdo odmítne. I kocour by mě odmítl. On je superhrdina já jen obyčejná, nešikovná holka z pekařství. Kocoura nemiluju ale prirostl mi k srdci. On byl ten co mi utřel slzy když jsi mi řekl to co jsi mi řekl. Ale za něco ti musím poděkovat. Sblížil jsi mě s kocourem. Kdyby jsi neřekl co jsi řekl asi by nepřišel takže ti za to na jednu stránku děkuju. Docela jsi mi pomohl. Ale stejně. Nikdo mě nikdy nebude milovat. To vím jistě. Nikdy jsem si nebyla jistější

Mari víš že tě teď všichni slyšeli? Vím jak se cítíš ale nemusí to vědět celá třída. A neboj jednou najdeš kluka který tě bude milovat. Bohužel ale já to nejsem :(. Možná ano líbila jsi se mi a byla jsi na mě i moc hodná. Byla jsi pro mě jako rodina. Nikdo se ke mě nechoval tak hezky jako ty. Miluju tvůj smích, miluju tvé oči, miluju tvé rty. Miluju tě ale asi si nejsme souzeni. Mozna bych se i vykašlal na celý osud ale ten nám to nepřeje a asi ani přát nebude. Jestli tě kocour miluje budeš moct být s ním pokud ho miluješ. On tebe určitě ano.

A-Adriene co to...

Pšššt... Nic neříkej. Řekl a pohladil mě po tváři. Vůbec jsem nechápala jeho chování. Zazvonilo. To mě osvobodilo a já vyběhla ze třídy rovnou na dívčí záchody. Transformovala jsem se a skákala po střechách k Eiffelovy věži. Tam jsem si sedla a přemýšlela co se všechno stalo. Nakonec jsem se zvedla a skákala zpět ke škole. Na záchodcích jsem se proměnila zpět a šla do třídy. Akorát zazvonilo na přestávku. Už jen poslední hodina. Dnes máme zkrácené vyučování na půl dvanácté tak dobrý :)

***

Po škole jsem šla rovnou domů. Došla jsem domů, pozdravila rodiče v pekařství a šla do pokoje.

Ahoj princezno.

A" Ani jsem nestihla zakřičet a kocour už mi držel pusu. Usmál se a pusu mi pustil.
Tohle už mi nikdy nedělej.

Promiň nechtěl jsem tě polekat.

V pořádku :)

Mari?

Ano?

Víš... Dnes jsem slyšel co ti říkal Adrien a já si myslím že s tebou chce být jen nevi jak ti to říct.

Nechce. Už by se mnou dávno byl. Stejně jsem se zamilovala do někoho jiného.

Do koho?

No... Má blond vlasy, oči jako smaragdy, krásný úsměv a hlavně už mě několikrát zachránil. Ale neřeknu ti jak se jmenuje. Znáš ho. A má taky vypracovanou hruď :)

Asi vím kdo to je

K-Kdo?

Já...?

J-Jak...

Pšt. Poznal jsem to. Když jsi to říkala koukala jsi na mě a k tomu zasněně. Opravdu mě miluješ?

No... Ano

On se usmál a pomalu šel ke mě. Já jen na něj koukala a když byl úplně u mě přitáhl si mě k sobě. Nahl se nademe a své rty přitiskl na mé. Začala jsem spolupracovat a obmotala ruce okolo jeho krku a tím polibek prodloužila. Odtáhla jsem se a jen se usmívala.

Miluju tě Marinette

Já tebe taky. Zašeptala jsem

Mari budeš mou přítelkyní?

Já... Moc rada :)

Usmál se a znovu mě políbil.
Takhle jsme se líbali a povídali až do večera. Kocour potom odešel a já šla spát