Marichat

3.

Z pohledu Adriena (kocoura):

Jen co jsem doskočil na její balkón jsem jí viděl jak brečí. Chudák kvůli mě se trápí. To jsem hodně posral.
Potichu jsem otevřel poklop do jejího pokoje a vlezl dovnitř. Hodně vzlykala.
Nemohl jsem si pomoct prostě jsem jí pohladil po zádech.
Ani se na mě nepodívala a řekla:

Mami jsi prič prosím.

Nad tím jsem se musel uchechtnout.

Já nejsem tvoje máma Mari.

Hned se na mě podívala. Byla hodně uslzená.

K-kocoure co ty tu děláš?

Přišel jsem tě navštívit. :) Proč pláčeš?

To neřeš.

Řekni uleví se ti.

Ach jo dobře
Dnes jsem vyznala jednomu klukovi lásku. Když jsem mu to řekla tak na mě začal řvát že mě nemiluje že jsem jen holka z pekárny a podobně.

To je blbec. Vždyť jsi pěkná holka. Nevím kdo to byl ale nejradši bych ho zabil. "Ano vím chci zabít sám sebe a já za to nemůžu. Nechtěl jsem na ní takhle vijet."

Kocoure jsi milý ale radši nikoho nezabíjej nebo uvidíš.

Ty by jsi mi nic neudělala.

Možná jo ale ne teď :(

Noták Marinette jsi silná holka jen tak nějaký kluk tě nerozhodí.
A když tak tak ho ignoruj.
Ano?

Máš pravdu kocoure. Díky moc jsi nejlepší.

To bych neřekl ale jsem rád že si to myslíš.

Jak já jí zbožňuju. Počkat cože jsem to řekl? Já se asi do Marinette zamiloval. Ale vždyť já miluju berušku. Nemůžu milovat dvě odlišné osobnosti.
Nejsem......... ani se mi to nechce říkat.

Kocoure? Proč jsi vůbec tu?

Už jsem ti to říkal. Chtěl jsem tě vidět.

Aha. Ale nechci tě vihanet ale jsem unavená nebude ti vadit když odejdeš?

Nebude a nebude ti vadit když zítra zase přijdu?

Né budu ráda když přijdeš.
Ale ještě něco.

Copak?

Je kočička lechtivá?

Možná malinko.

Jen co jsem to dořekl po mě skočila a začala mě lechtat. Jen jsem řval ať mě přestane lechtat. Nenechala.
Asi patnáct minut mě lechtala a potom konečně přestala. Toho jsem viuzil a strhl jí pod sebe. Začal jsem jí lechtat. Po chvíli jsem přestal a slezl z ní.
Potom jsem šel domů.

_______________________________

Konec této kapitoly. Je kratší ale snad se líbí
Pac a pusu