Když jsem byla malá jednou u nás spala má nejlepší kamarádka. Bylo to jen jednou, protože celou noc přeplakala se slovami. ,,Ať ten muž odejde ,bojím se ho, je děsivý." Přitom seděla na posteli a kolena měla u brady. Ja se jen podívala na ono místo. ,,Neboj je to můj kamarád ,běž spát." Má slova ji neuklidnili vlastně to mělo spíš opačný účinek protože během noci plakala ještě víc a moje mamka musela zavolat její ať si pro ni přijde. Máma mi to vyprávěla ,ale já si ani za mák nemohla vzpomenout jak vypadal a nejhorší na tom je, že mamka říkala, že jsem o něm nemluvila jen jednou.
Takže tenhle příběh je podle skutečnosti.
