Tenkrát mi bylo 9 let. Byli jsme na návštěvě u příbuzných v Německu. Sluníčko krásně svítilo, senza příležitost někam vyrazit. Tak jsme se sestřenkou popadly kola a jely. Prostě někam, kde je hezky. Dojely jsme do lesa, u kterého byl na kraji starý park. První pohled byl strašidelný a mrazivý, ale co, vlezly jsme tam. Já jsem omylem zabouchla starobylá vrátka, které se málem rozbily. Prohlížely jsme si to tajemné místečko. Po chvilce něco šustlo. Myslely jsme, že je to nějaké zvíře, ale ne! Za chvíli z keře vylítnul podivný stařík a něco na nás zakřičel, ale my jsme mu nerozuměly a stály jsme jak opařené na tom samém místě. Samo, že jsem začali křičet a potom zdrhat, ale nemohly jsme otevřít tu zatracenou branku. Koukala jsem na toho muže, zatím co sestřenka se mermomocí snažila přesvědčit tu branku, aby povolila. Ten stařík byl malý a ušmudlaný. V roce něco držel. Pytel! Byl ode mne tak půl metru a já myslela, že mě do toho pytle strčí. Záhadně branka povolila a my jsme o 106 jely z toho lesa ven. Něco za námi křičel, ale nerozuměly jme mu. Nikdy bych se tam už nevrátila! Potom jsme zjistili, že v tom lese byla nalezena v pytli mrtvá holčička!
