Stalo se to před 3 lety. Byla horká letní noc, spala jsem odekrytá v pokojíku mé dcery, které bylo 6 let, a najednou slyším zapraskání parketů. Myslela jsem, že dcerka vstala a chce se jí čůrat. Když se takhle v noci vzbudí, bývá zmatená a mohla by čůrat i na zem, tak na ni volám: "Adélko, chceš čůrat?" a bylo ticho, tak volám znovu a podívám se směrem k její posteli a i v té tmě vidím, že klidně spí, ale parkety praskají dál. A teď přijde to podivné. Jen podotýkám, že mám opravdu velmi jemné spaní, a že jsem opravdu nespala, což jsem si do rána připomínala, abych na to , co se stalo nezapomněla a nebrala to jako sen. Takže, protože parkety ještě zapraskaly, chtěla jsem si rožnout lampičku nad sebou a zkontrolovat dcerku, natáhla jsem ruku a konec... nemohla jsem se vůbec pohnout. Ani prstem u nohy. Strašně mě to děsilo, nevěděla jsem, co se děje, co se děje s dcerkou. Nějakou dobu to trvalo, snažila jsem se pohnout, zvednout hlavu, strašně to bolelo a nic. Jako by mě někdo držel. Jako by něchtěl, abych rozsvítila. Pak to povolilo. Byla mi hrozná zima, přesto, že bylo venku horko, ale i když mi byla zima, neměla jsem studené tělo... Byla jsem z toho až do rána vyděšená a hrozně jsem se bála. Nejsem ani hysterka, ani věřící, spíš realistka a tak jsem se snažila najít příčinu. Dokonce jsem si myslela, že jsem snad na okamžik umřela. Nikomu jsem to nevyprávěla, stejně by nevěřil. Ale asi před rokem, když jsem se sešla se svojí sestrou a povídaly jsme si, mi vykládala, co se jí asi před dvěma lety v létě stalo, a že jí to nebudu věřit... Na chlup to stejné! Jen s tím rozdílem, že ona spala vedle syna na manželské posteli. Bohužel jsme si ani jedna nevzpomněla na přesnější datum, zda to nebylo náhodou ve stejný den.
