,,Děti říkají zábavné věci." Ano to je pravda, ale někdy z nich sem tam vypadne i něco děsivého. A tady máte nějaké ty "důkazy".
Moje sestra popsala svého imaginárního přítele následovně: „Sedí na mojí posteli a čeká na svou maminku. Nesmí jít domů sám kvůli své ruce." Zeptala jsem se jí na tu ruku a odpověděla mi, že: „Jeho maminka ho přejela, když si kreslil křídou na chodník. Porot pořád pláče, nelíbí se mu, že je mrtvý."
Můj tříletý syn si prozpěvoval při vybarvování. Zaposlouchala jsem se do toho, co zpíval, ale tu písničku jsem nikdy předtím neslyšela. Zeptala jsem se ho, odkud tu píseň zná, a odpověděl, že mu ji zpívá paní v jeho pokoji.
