You Are My Only And Last. || RM x Reader || BTS fanfic. CZ

• Dětství •

(vše co je zvýrazněno je věta kterou někdo říká)
_____

Byl jsem malí, neměl jsem moc kamarádů ale za jeden den jsem vděčný do teď.
Nikdy na ten den nezapomenu.

~ OSUDNÝ DEN ~

Bylo ráno.. sedm hodin.
Jako každé dítě na vesnici mělo na zahradě svůj koutek na hraní, ale.. já jsem byl jiný. Vyčníval jsem, ostatní děti mě moc v lásce neměli.
Sám sebe jsem se ptal ,,Co jsem jim tak špatného provedl?"
Bylo to hrozný.
Až do té doby dokud jsem nespatřil jednu dívku.
Takové ty dětské lásky se nemůžou brát vážně, ale já jsem ji miloval a vlastně to trvá do teď.
Nikdy jsem neměl tu odvahu se jí na něco zeptat, styděl jsem se.
Určitě by se smála v tu dobu kdyby mě viděla.
A, ano trápilo mě to, ty věci které jsem prožil už nikdy víc prožít nechci.
Sám se divím že jsem ji někdy spatřil a neutekl, i když, před takovou krásou se utéct nedá.
Ale já jsem byl rád že mám alespoň rodiče, kteří mě milují.
Ale potřeboval jsem někoho kdo by mě podržel, někoho kdo by mě obejmul a řekl že mě má rád.
A jak jsem tě poznal víc?
Byl jsem v mém koutku. Sám.
Jen tak jsem tam seděl a brečel.
Přišla jsi k našemu plotu a já jsem přemýšlel proč tu vůbec jsem.
Lidé mě nesnáší až na mou rodinu.
Jestli jsem se narodil jenom proto že mám být trestaný? Nevím.
Koukala jsi na mě, já jsem si tě nevšiml až do té doby dokud jsi na mě nepromluvila. ,,Ahoj, proč brečíš?"
Já se na tebe podíval s ubrečeným a smutným obličejem. ,,Ale nic, hleď si svého!"
Vím byl jsem drzý.. ale měl jsem zlost vůči těm kteří mě nenávidí. Moc se ti omlouvám.
Přeskočila nebo spíš, přelezla plot a šla sis ke mě sednout. ,,Promiň, ale mám pocit že jsi naštvaný? Můžu ti nějak pomoct?"
Jsi hodná ale já jsem se na tebe podíval a viděl že ti na mě záleží, tak jsem se nebránil.
,,Totiž.. nikdo mě nemá rád, kromě mojí rodiny."
,,Aha to mě mrzí.. ale jestli chceš, můžeme být kamarádi."
V tom okamžiku jsem se na tebe podíval a ty jsi mě obejmula, já jsem tě zmáčkl nejvíc co to šlo.
,,Dobře, budeme kamarádi."
Řekl jsem a pustil jsem tě, byl čas se rozloučit.
,,Jo, a jmenuji se Kim Namjoon ale klidně mi říkej Joon."
,,Máš krásný jméno, já jsem Y/N a promiň už musím jít. Ahoj Joonie."
Řekla jsi mi Joonie, jak roztomilý.
,,Ahoj Y/N."
----
Nastalo období kdy mě začali zajímat vztahy.. mohlo mě být tak 18/19 a ano pořád jsme byly kamarádi, jenom kamarádi.
Několikrát jsem se ti snažil naznačit že tě miluju ale ty sis myslela že si dělám srandu.
Byl jsem z toho zdrcený, asi mě nechceš.. nedokázal jsem se přez to přenést.
Ale jak čas plynul a jak rychle tak sis našla kluka. Už od pohledu to vypadalo že ti chce ublížit, nebil zrovna sympatický.
Několikrát jsem ti říkal ať si na něj dáváš pozor.
Uklidňovala jsi mě že se ti nemůže nic stát. Ale já věděl a vím svoje.

Postupem času jste se hádali, a já věděl že se rozejdete.
Nebyl to typ pro tebe.
Ale ty jsi začala kouřit.. odjakživa jsem nesnášel a nesnáším ten smrad a to ničení života jenom kvůli cigaretám, no prostě odporný!
Vím bylo to těžký se s ním rozejít a při tom zjistit že tě podváděl. Je to hrůza.

Neměl jsem jít před barák a jít si číst na lavičku ven, bylo to hrozný.
Vidět tě jak stojíš u zábradlí a máš v ruce balíček cigaret a kapala ti krev po ruce. POČKEJ CO? KREV?

Hned jsem běžel za tebou, vzal jsem ti z ruky balíček cigaret a zahodil. ,,Milá zlatá, už je konec s cigaretami!" Byl jsem naštvaný.
Viděl jsem tvůj výraz a kruhy pod očima, nebylo to zrovna nejlepší období.
Tekla ti slza po tváři, vím jsem až moc pečliví ale musel jsem ti tu slzu utřít, chitit za ramena. ,,Přestaň kouřit, alespoň kvůli mě a neřezej si ruku. Moc tě o to prosím."
Obejmula jsi mě. ,,Budu se snažit přestat, jen kvůli tobě. Slibuji."
Povzdechl jsem si. ,,Děkuju."
Když jsi neměla cigarety, by-byla jsi úplně jiná.
Taková.. jak to říct.. taková nevrdlá, nevěděl jsem jak ti pomoct, to mě trápilo nejvíc na světě. Dal bych za tebe ruku do ohně.
Ale jak roky plynuly tak jsi se mnou nemluvila, chápu každý má svůj klid na odpočinek.
Byly dva dny po tvojích narozeninách.
Dělal jsem si o tebe starosti, nikde jsem tě neviděl.. až jsem nešel do kavárny, tam jsi byla.. seděla jsi tam s nějakým klukem. Odechl jsem si a řekl jsem si pro sebe ,,Asi mě nemiluje tak jako já jí."
Pak sis mě všimla vedle vašeho stolu.
,,Jé, Joonie, ahoj."
Měl jsem vstek. Neodpověděl jsem ti, pak jsi vstala od stolu a sedla si na proti mě. ,,Joonie, co se děje?"
Slišel jsem tvůj sladký hlas, ale nedokázal jsem se na tebe podívat natož ti odpovědět.
Chytla jsi mě za ruce a já sebou škubl.
Tvůj "přítel" mě propaloval pohledem.
Ale ty sis nedala pokoj, sedla sis vedle mě chytla mě za ruku a já jsem se na tebe podíval. ,,Joonie tak co se děje, mě můžeš říct vše."
Položil jsem svou druhou ruku na tvou. ,,Děje se to.. že tam sedíš s někým jiným místo mě."
,,Ale Joonie.. já potřebuju společnost."
Dal jsem své ruce přič. ,,Tím chceš říct že nejsem pro tebe ideální společnost?"
Byl jsem naštvaný.
,,Co? Joonie jak něco takovýho můžeš říct?"
,,A proč jsi říkala že potřebuješ společnost.. takže tím pádem se rozcházíme jako kamarádi. Nebo tím chceš říct že se ti mám vytratit ze života?"
Byl jsem hrubý.. vím, moc se ti za to omlouvám.
,,Když já.."
,,Co?"
,,Já potřebuju v životě lásku která nikdy neskončí.."
V tom mi to došlo.. ale už jsem se o to pokoušel několikrát ale podle tebe si dělám srandu, a říkám to neposlet. Miluju tě ale kdybych ti to řekl upřímně do očí a držel bych tě za ruku tak mě stejně odmítneš.

~ KONEC DĚTSTVÍ ~
______________________________________

Zítra bude nová část, mám asi 11 části už napsaných. Trochu vás napínám. 😊💜