• Vždy je šťastný konec. •

189 13 1
                                    

Odešla jsi.
Já jsem si umyl obličej a šel za tebou.

S někým jsi telefonovala, nechtěl jsem tě rušit, tak jsem šel pryč.

Po chvíli slyším že brečíš, nebylo to slyšet moc ale já to slyšel.
Rychle jsem vyběhl schody do ložnice, otevřel a šel k tobě. Měl jsem úplně zdrcený pohled na to jak sedíš na zemi a brečíš.

Sedl jsem si vedle tebe a objal.
Opravdu jsem tě nechtěl obtěžovat s otázkou co se stalo?
Nemohl jsem si pomoct. ,,Co se stalo?"
Potom co jsi mi řekla o co šlo tak jsem byl čím dál tím víc smutnější.
(Něco si domyslete, nechci psát věc která se někomu z vás mohla stát.)

Smáčkl jsem tě ještě víc do objetí. ,,To bude dobrý.."

Za celou dobu co se známé jsem tě ještě nikdy neviděl brečet, a nikdy jsem to vidět nechtěl.

,,Joonie.. necháš mě chvíli o samotě?"
,,Dobře.."

Šel jsem pryč.. každých pět minut jsem ťukal na dveře, když jsem se zeptal jestli už mohu jít za tebou tak jsi mi řekla.. NE.

Byla jsi v ložnici zavřená až do rána.. měl jsem o tebe hrozný strach, nemohl jsem za tebou jít, musel jsem spát v obiváku a bát se o tebe..

_

Ráno jsem vstal a měl vztek, vzal jsem z kuchyně nůž a šel otevřít dveře.

Když jsem vešel ležela jsi v posteli přikrytá až k hlavě a klepala jsi se zimou.
Koukl jsem na okno a bylo otevřený, rychle jsem ji zavřel.
Vzal jsem tě do náručí.. po chvíli jsi se vzbudila a já tě posadil na gauč.

,,Tohle už mi nikdy nedělej! Víš jakej mám o tebe strach?!"
Trochu.. no.. možná trochu víc jsem křičel, a i když jsem věděl jak nemáš ráda když na tebe někdo křič.
Sklopila jsi pohled. ,,Promiň.."

Pak jsem si uvědomil že to bylo trochu moc.. sedl jsem si k tobě, vzal jsem teplou deku a přikryl kolem ramen.
,,Promiň.. trochu jsem to přepísk.."

Vstal jsem a šel ti udělat čaj.

,,Děkuju.."
,,Není za co."

Přinesl jsem ti čaj a měla jsi zase zkleslí výraz..
,,Co se děje?" Zeptal jsem se a objal kolem ramen.
,,Pořád si vyčítám to jak jsem se k tobě chovala.. jsi na mě tak mýlí.."
,,Už se tím netrap, a navíc je to moje chyba.. šel jsem na to moc rychle."

_

Nastalo ráno, podíval jsem se vedle sebe.. a spíš, dal jsem ti pusu na čelo a vstal z postele.
Měl jsem pro tebe menší překlápění.

Udělal pár činností a šel nakoupit..

Když jsem tak po hodině přišel tak jsem začal vybalovat, vzbudila jsi se.

,,Dobré ráno Y/N, nemáš hlad? Byl jsem nakupovat."
,,Jó, něco bych si dala.."
,,Tak já ti něco připravím."
,,Děkuju."
Usmál jsem se. ,,Není za co."

Tak jsem ti udělal míchaná vajíčka a slaninu.
Na štěstí jsem nic nerozbil.. ale málem jo.

_

Hodiny utíkali a měl menší překlapení.

,,Y/N, jdi se převléknout."
,,Proč?"
,,Mám pro tebe překlapení."
,,Začínám se bát.."
,,Nemáš čeho." Zasmál jsem se.

Šla jsi se převléct, a jelikož už byla taková ta vánoční nálada.. tak byl i sníh, tak jsme se pořádně oblékly.

,,Tak můžeme jít?"
,,Jo můžeme.. ale trochu se bojím.."
Chytl jsem tě za ruku. ,,Nemáš čeho." A usmál jsem se.

Když jsme došli k místu tak jsem ti zakryl oči.
A nastoupili do létacího balónu, ve dvou metrech nad zemí jsem ti odkryl oči.
Už se trochu stmívalo tak to byla ještě větší krása.
,,T-To je nádhera!"
Řekla jsi nadšeně, zahřálo mě to u srdce.
Chytl jsem tě za ruku, podívala jsi se na mě a usmála, pak si položila hlavu na mé rameno.
,,Miluju tě Joonie."
,,Já tebe taky."


KONEC

🎉 Dokončil/a jsi příběh You Are My Only And Last. || RM x Reader || BTS fanfic. CZ 🎉
You Are My Only And Last. || RM x Reader || BTS fanfic. CZKde žijí příběhy. Začni objevovat