You Are My Only And Last. || RM x Reader || BTS fanfic. CZ

• Konečně •

Dny ubíhaly a já se nemohl dočkat až přijedeš domů a obejmout tě.

Okolo deváté ráno jsi mi zavolala že jsi na cestě domů.

Když jsem po hodině slišel zvonek tak jsem běžel ke dveřím a hned otevřel.
A vzal jsem si tě do objetí. ,,Chyběla jsi mi strašně moc!"
,,Ty mě taky."
Ale neuvědomil jsem si že máme doma štěňátko, takže hned vyběhl z ložnice a ty jsi se lekla. ,,Joonie od kdy máme štěňátko?"
,,Od doby co jsi objela. Chtěl jsem ti udělat radost, protože vím jak miluješ zvířata."
,,Počkej, to je naše?!"
,,Jo.. no teda spíš tvoje."
Rozeběhla jsi se ke mně a tekla ti slza. ,,Jsi nejlepší na světě!" Držela jsi mě v objetí a políbila.
Utřel jsem ti slzu.
Vyzula sis boty a rozeběhla se ke štěňátku.
,,Tak jak se bude jmenovat?"
Podívala jsi se na mě. ,,Něco co vystihuje tebe."

_

Nastal další den.
Spal jsem ale když jsem se probudil tak jsem koukal a ty nikde.
,,Y/N? Y/N!"
Zařval jsem středním hlasem.
Až jsi se na konec ozvala z kuchyně.
Vydechl jsem si a šel do koupelny, dát si menší sprchu.
Ale to bych zase nebyl já kdybych nerozthl ručník.. jak já mám skvělý život co?!

Tak jsem tě zavolal jestli by jsi mi dala ručník. A neštěstí jsi mi ho přinesla.
A ještě že jsi měla zakryté oči, v té situaci bych se cítil celkem divně.

Pak jsem došel do kuchyně a viděl na stole snídani. ,,Tvoje snídaně Joonie."
,,To jsi nemusela."
,,Ale, chtěla jsem ti to oplatit za tu mou."
,,Tak tím pádem děkuju."
Sedl jsem si a jedl.
,,Jdu uklidit ložnici." Řekla jsi a já jsem si vzpomněl že mám své písně pod svím polštářem, nechtěl jsem aby jsi je viděla.
Rychle jsem vběhl do ložnice a viděl jsem jak si ty písně čteš.
,,Poč-kej.."
,,To jsi psal?"
Povzdechl jsem si. ,,Jo."
,,Je to krásný."
,,Myslíš?"
,,Jo."
Oddechl jsem si a odešel.

~ TIME SKIP ~

Rozhodli jsme se že půjdeme do parku, vyvenčit Rap Mona.. a ano jmenuje se Rap Mon.

Šli jsme a byla jsi nějaká divná, vypadalo to jako kdyby ti bylo špatně.
,,Co ti je?" Chtěl jsem zjistit jestli to otočíme a půjdem domů, nevěděl jsem jestli něco předemnou skrýváš..
,,Nic dobrý.."
Řekla jsi a já přímouřil oči. Děláš si srandu nebo ti něco bylo.
Nějak jsem to nechápal..

Došli jsme k lavičce a držela sis břicho, měl jsem v hlavě tolik myšlenek.
,,Můžeš mi konečně říct co ti je?"
Ty sis jenom oddechla a řekla, ,,Je mi jenom špatně.."
,,Tak nejdeme radši domů?"
,,Dobře."
______________________________________

Ještě dvě a bude hotovo.