Byly jsme pořád od té doby pohádani, a přestala jsi kouřit a řezat si ruku kvůli mě. Toho si vážím, ale neměl jsem tu odvahu ti napsat nebo zavolat když jsme byly rozhádaní. Každopádně před dvěma roky jsem byl na balkoně a vyděl jsem tě v okně jak se líbáš s tvým přítelem. Měl jsem slzy v očích, nevěděl jsem jak ti to říct aby jsi mi věřila. ,,Joonie, pojď dovnitř, nastydneš!" Zakřičela na mě sestra, neměl jsem jí to za zle, naprosto jí chápu, je to snad ta nejlepší sestra, navzájem jsme se podporovali.
,,Ale noták, nejsem už malí!" Řekl jsem trochu ubrečeně. A ano, věděla že tě miluju, pořád mě pošťuchovala ať ti to řeknu seriózně do očí. Šla za mnou na balkon a chytla mě za rameno. ,,Neboj ona si to brzy uvědomí že dělá chybu, a má být s tebou." ,,Hm.. nemyslím si, však se podívej, jsou šťastní.. už mě nepotřebuje." Chytla mě za ruku. Já jsem se podíval na naše ruce a pak jsem se podíval na ní. ,,Ale já tě mám ráda pořád, brácho." Usmála se. A odešla.
Měl jsem celý den klid. Což bylo super. Šel jsem po hodině do knihovny, už od mala jsem miloval čtení, tak jsem šel. Po třiceti minutách jsem vešel do knihovny a sedl si.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To jsem ale netušil že tam přijdeš taky. Viděla jsi mě v tmavém rohu a šla za mnou. ,,A-Ahoj Joonie, pořád se na mě zlobíš?" Jen jsem se na tebe podíval a nic neřekl. Pak sis sedla vedle mě a položila svou ruku na mé stehno. Škubl jsem sebou a ty jsi se lekla. ,,Takže už nejsme kamarádi?" Tekla ti slza po tváři a já jsem to nevydržel a musel jsem ti jí utřít. V tom jsi mi rychle chitila ruku a dala prič. ,,Joonie, je pozdě!" Nevěděl jsem co tím chceš říct. ,,Tím chceš říct co?" ,,No hurá konečně jsi odpověděl!" Škubl jsem sebou a dal ti ruku na tvář a hladil palcem. ,,Y/N, já.. já tě miluju." ,,Ale prosimtě, to už jsem slyšela tolikrát." Nevěděl jsem jak ti říct. Tak jsem tě chitil za ruku a vyšli ven z knihovny. ,,Ani tohle tě nepřesvědčí?" Přitáhl jsem si tě k tělu a políbil. Ale ty jsi mě po třech sekundách odstrčila. ,,Joone jsi blázen?! Já mám přítele!" V ten okamžik jsem sjel dolů po zdi zádama a jako malí děcko jsem začal pomalu ale jistě brečet.. Ano i "dospělí" se dokážou rozbrečet. Zakríval jsem si obličej rukama. Nechala jsi mě tam. A rychlím krokem odešla. ______________________________________
Další část.. tuhle část ani já sama nechápu. 🤔 Zítra další!
