You Are My Only And Last. || RM x Reader || BTS fanfic. CZ

• Nejkrásnější den, se může zvrtnout •

Pak jsem přišel za tebou, pořád se šlehačkou na nose. Lehce se smála a nahnula se přes stůl a otřela z nosu na tváře.

Po nějaké době jsi snědla snídani a šla se převléct, když jsi se převlékala a já čekal na gauči v obiváku tak jsi mě zavolala. ,,Joonie~"
,,Ano?"
,,Pojď jsem prosím."
Tak jsem šel, byla jsi v koupelně a česala vlasy. ,,Ano? Co potřebuješ?"
,,Uděláš mi cop?"
,,Ehm.. myslíš že umím cop?"
,,Ty zvládneš vše."
,,Jak myslíš."
Dala jsi mi gumičku a já začal plést cop.. věděl jsem že to dopadne hrozně.
Za chvíli jsi měla cop hotový. ,,Tak. Hotovo."
Koukla jsi se do zrcadla. ,,Vidíš, já říkala že zvládneš vše."
,,P-počkej, tobě se ten cop líbí?"
Otočila jsi se směrem ke mně a chytila za rameno. ,,Jasně!"
,,Ještě že tak.."
Stoupla sis na špičky, dala jsi mi pusu na tvář.
Došli jsme oba ke vchodovým dveřím a vzali boty a šli ven, začalo pršet hned v půlce cesty, měl jsem na sobě lehčí bundu (bombr), triko s krátkými rukávy a potrhané černé ryfle a ty jsi měla přehos a v tom tričko s dlouhými rukávy a modré ryfle.
Začalo jen tak poprchávat a pak teprve jsme začali strašně moknout viděl jsem jak se třeseš tak jsem ti dal svůj bombr. ,,Děkuju."
,,Není za co děkovat."
Bylo mi jedno že moknu a je mi zima, hlavně že ty budeš v pořádku.

V dáli jsem viděl velký plac se střechou tak jsem tě chytil za zápěstí a běžel směrem pod střechu. ,,Počkáme tu než to přejde."
,,Dobře."

Po deseti minutách už přestávalo pršet, tak jsme vyšli.
Začal ti zvonit mobil.
,,Ano mamy, co se děje?" Řekla jsi a mě zamrazilo v zádech.
,,No.. ano chápu to, ale proč mám jít?" Bál jsem se kam máš jít, s kím a proč.
,,No dobře, tak já si zabalím a hned jdu.. zatím." Položila jsi mobil.
,,Co se děje?!" Zeptal jsem se starostně.
,,Budu muset na pár dní odjed."
Opravdu nesnesu pomyšlení na to že nevím co s tebou bude.. nechci nad tím ani přemýšlet.
,,A co mám bez tebe dělat?!"
,,Joonie já chápu že máš o mě strach ale neboj, nic se mi nestane. A vážím si toho jaký máš o mě strach."
,,Doufám že se ti fakt nic nestane a ano máme o tebe strach, a hodně."
,,Já o tebe taky když budeš doma sám."
Tak jsem tě chitl za ruku a šli jsme domů.
Když jsme došli domů tak sis začala hned balit. ,,A o co vůbec jde?"
Stoupl jsem si do dveří.
,,Nic, nech to být."
Řekla jsi, ale já jsem si nedal pokoje.
,,Nenechám, řekni mi to."
,,No dobře, musím jet na pár dní k rodičům abych pohlídala mladšího bráchu."
,,Aha.." Sklopil jsem pohled k zemi a přišla jsi ke mně. ,,Co se děje?"
,,Budeš mi chybět.."
,,Joonie~ ty mě taky."
Obejmula jsi mě.
A pak si vzala batoh s věcmi a šla ke dveřím, venku na tebe už čekl taxík.
Vzala sis boty, šel jsem za tebou, obejmula jsi mě. ,,Tak ahoj zlato."
Povzdechl jsem si. ,,Ahoj."
Dala jsi mi pusu.
Otevřela jsi dveře a nastoupila do taxíku.
Když jsi odjela tak mi tekla slza, vím moc to s tebou přeháním ale vybudoval jsem si k tobě velký citový vztah..
Odešel jsem do obýváku a vzal jsem si papír, propisku a mobil s mojími oblíbenými písničkami a začl jsem psát píseň. Nevím co mě to tak popadlo psát, ale udělal jsem to.

Když jsem psal takovou hodinu tak mě napadl název, ALWAYS. Asi jsem se snažil vystihnout moje dětství bez snů, života.. dětství je jen jedno a já jsem si ho moc neužil.