V zajetí jeruzalémského démona (Malik x Altair) (Yaoi)

The End

Další sourozenec

Období hádek konečně minulo a v rodině opět začal panovat mír. Nebo alespoň to tak vypadalo.
"Abe, jsi v pořádku?" zeptal se Tazim během snídaně, když se Altair chytil za břicho a kroutil se bolestí.
"Jo, nic mi není." snažil se usmát, ale moc dobře mu nebylo. "Maliku, mohl bych si potom s tebou promluvit?"
"Hmm? Jistě." odpověděl a dodělal snídani pro Darima a pro sebe.
"Myslím, že snídani vynechám." řekl nakonec Altair a odešel od stolu. Svého jídla se přitom ani nedotkl.
"Tati, bude ab v pořádku?"
"Neboj, podobně mu bylo i před pár lety a taky se mu udělalo líp." snažil se uklidnit chlapce.
"To nezní moc přesvědčivě." přitakal Darim a podíval se na svého bratra. Toho to vůbec neuklidnilo a hned po snídani se vrhnul do knihovny. Tam bohužel nenašel nic, co by uspokojilo jeho zvědavost.Téhož večera, ukládal chlapce ke spánku Altair.
"Abe, vážně jsi v pořádku?" zeptal se slabým hlasem Tazim.
"Jsem, a pro tebe a pro brášku budu mít neuvěřitelně obtížný úkol." usmál se.
"Jaký?" Tazimovi oči jenom zářily.
"Ty a Darim budete mít brzy bratříčka nebo sestřičku."
"Cože? Vážně?" nemohl tomu uvěřit.
"Ano, a chtěl bych, abyste se na něj byli hodní, starali se o něj a pomáhali mu. Vedli ho správným směrem."
"Spolehni se." odpověděl nadšeně.
"Tak a teď už dobrou noc." řekl Altair a dal mu pusu na čelo.
"Dobrou." zazněla mu odpověď od obou chlapců.O několik měsíců později se rodina na krátkou dobu přesunula k babičce, kde se jim narodil chlapeček. Chlapeček měl vzhled po Altairovi. Tedy až na oči, které byly stejně černé jako Malikovi.Altair ležel v posteli s chlapcem v náruči, když k němu přišli jeho dva synové. Oba dva sledovali svého nového sourozence.
"Můžete pozdravit svého malého brášku." usmál se Altair.
"A jak se jmenuje?" zeptal se Tazim.
"Jaké byste mu dali jméno?"
"Oba dva se zamysleli.
"Jé, já vím!" zaradoval se Darim. "No, mě se líbí jméno Sef."
"To je pěkné jméno." usmál se Altair.

První školní den a Školní problémy

Uběhla nějaká doba a oboum chlapcům měl začít první den, kdy se měli začít učit na asasíny. Pro ně to byl něco jako první školní den. Darim byl velmi natěšený, ani nemohl pořádně dospat. Tazim se na druhou stranu moc netěšil. Nejraději by zůstal doma a v klidu studoval knihy a svitky. A malý Sef nedokázal pochopit, že s nimi jít nemůže."Tak my už půjdeme!" zajásal Darim a spolu s Tazimem se vydali pryč.
"No tak pohni! Nesmíme přijít jako poslední." volal Darim na bratra. Jeho hlas byl slyšet i přes zavřené dveře.
Oba dva rodiče však měli obří strach, aby se jejich synové nepřeměnili na veřejnosti, nebo neudělali něco, co by je dostalo do problémů."A kdo že je bude mít na starost?" začal Malik.
"Neboj se, prostudoval jsem všechny vhodné mentory a vybral toho nejlepšího. A navíc je to můj známý, takže by to mělo být v pořádku." odpověděl klidně Altair.
"A kdo to je? Znám ho?"
"Tím si nejsem tak jist. Ten muž pochází z Benátek. Potkal jsem ho na jedné z výprav. Je to velmi dobrý muž. A navíc tu má bratra, takže na chlapce budou dva. Což je výhoda ne?"
"Hmm, jo to je. I když jde o cizince, jsou to plnohodnotní asasíni, že?"
"Ano, sám jsem je trénoval.'
"Tak to jsou děti ztracený." povzdechl si Malik. "A jak že se jmenují?"
"Niccolo a Maffeo Polo."
"Upřímně jim přeji pevné nervy."O měsíc později"To už sepsali hodnocení?" zeptal se Malik, když si všiml jak jeho dvojice dostala svitek.
"Zdá se že ano." odpověděl Altair a šel si se svitkem sednout. Rozbalil pergamen a četl nahlas.Hodnocení průběhu studiaDarim je velmi šikovný v akci. Nemá problémy s užíváním nejrůznějších zbraní a lehce si dokáže zvyknout na změny během útoků, výpadů a výborně se dokáže bránit. Bohužel je velmi zbrklý a nedbá rozkazů. Během odposlouchávání a získávání informací je velmi hlasitý a velmi často se prozradí. Umění asasínů si dokáže osvojit, ale nerozumí základním pojmům, výrobě jedů a historii umění boje.Tazim je přesným opakem. V akci je opatrnější a spíše se soustřední na boj s meči. I když nejraději se bojům vyhýbá a hledá alternativní řešení, v čem je velmi dobrý. I v té nejobtížnější situaci si dokázal zachovat chladnou hlavu a našel správnou cestu ven. Řídí se rozkazy, i když občas volí vlastní cestu, kterou považuje za správnou. Výborně se orientuje v mapách a v hledání informací v knihách.ZávěrDoporučuji aby bratři více spolupracovali, čímž vykompenzují své slabé stránky. Darim, když chce tak svého bratra poslechne více než mě. Tazim se výborně hodí na základnu a jeho bratr do terénu.

Proč jsme jiní než ostatní

Altair i Malik byli doma, když náhle práskly vchodové dveře. Oba se okamžitě šli podívat, co se děje. Z toho co spatřili jim přejel mráz po zádech. Darim s Tazimem se podpírali a Sef šel se sklopenou hlavu. Darim byl celý pomlácený a zakrvácený. Tazim taky, ale ne tolik jako jeho bratr a oči měl zrudlé od slz. Malému Sefovi slzy ještě tekli po tvářích.
"Co se stalo?" strachovali se oba rodiče a vzali své děti do pokoje. Tam je posadili na postel a Malik odešel pro kus plátna a čistou vodu. Během okamžiku se vrátil a začal chlapcům otírat tváře a krev.
"Jsme příšery?" zeptal se Tazim roztřeseným hlasem.
"Ne. Jste naši synové, žádné příšery." začal Malik.
"Dneska ve vesnici... dělali jsme kraviny a na moment nám zableskli oči...malá skupinka nás viděla a vzala si na nás kameny... říkali, že jsme monstra....démoni. Když zasáhli Sefa tak jsem se přestal ovládat. Tazim se pokusil postarat o Sefa, zatímco jsem se pustil do vesničanů... ti když mi pohlédli do očí začali ustupovat a ještě víc křičeli že jsme zrůdy..a...a..." Darimovi selhal hlas.
"Shh, už je to v pořádku." objal je Altair.
"Proč... proč nejsme normální?" zeptal se Tazim.
"Protože nikdo z náší rodiny není normální a měli bychom na to být hrdí. Hrdí na to, že jsem odlišní. Že jsme vyjímeční. Bohužel lidé se takových věcí bojí. A když se bojí tak na to útočí. To je důvod, proč své schopnosti nikdy, nikdy neukazujeme... Pouze když jde o život." řekl Malik vážně. Všem chlapcům teď tekli slzy proudem.
"To bude dobré." konejšili je Malik a Altair ve společném obřím oběti.Poslední částDarimovi a Tazimovi bylo již 17 let. Téměř dospělí muži a plnohodnotní asasíni. Malému Sefovi bylo 12 a snažil se vycházet s oběma bratry. To však byl velmi těžký úkol, jelikož byli jako oheň a voda. Darim se spíše věnoval bojovému umění a Tazim našel zálibu v tátově soukromé knihovně. Studoval tam nejrůznější kouzla a lektvary. Největší pozornost však uchvátila stará kožená kniha, ve které toho bylo mnohem víc než v půlce knihovny.Altair řídil asasíny, Malik byl jeho rádcem a z jejich úžasných synů byli téměř asasíni. Co by se tak mohlo pokazit?

The End?