Demigod life

Tvrdá realita

Piper

Ráno jsem našla Annabeth u pobřeží.

,,Annabeth ?"  zamávala jsem na ní a přiběhla k ní blíž ,,Co tady děláš ?"

,,Musíme vyrazit." vyskočila na nohy ,,Běž probudit ostatní."

,,Ale-"

,,Prostě to udělej, Piper." nezvykle na mě zvíšila hlas ,,Pak vám to vysvětlím."

,,Dobře. Sejdeme se na Vrhu polokrevných ?" Annabeth jenom přikývla a šla odešla. Radši jsem jí poslechla a šla jsem všechny probudit. Nejdřív jsem šla za Leem, pak za Frankem a Hazel a nakonec jsem si nechala Jason.

,,Jasone ?" zaklepala jsem na dveře srubu číslo jedna ,,Jsi tady ?"

,,Tady jsem." ozval se Jason a já se podívala tím směrem odkud šel hlas. Jason seděl na posteli a v ruce svíral fotku. Přišla jsem k němu blíž a podívala jsem se kdo na té fotce je. Na fotce byl Jason s Percym. Jason a Percy se drželi kolem ramen a Percy ukazoval na ruce V a Jason naznačoval, že Percymu dá jednu do břicha. Oba dva se smáli jako šílení. Na ten den jsem si pamatovala. Bylo to asi dva týdny po tom co jsme porazili Gaiu. Všichni jsme byli šťastní, ale teď... Jedna sedmina nám všem chyběla..

,,Nechci přijít o nejlepšího kamaráda." zašeptal Jason a z oka mu začala padat slza.

Přisedla jsem si k němu a objala ho ,,Neboj Jasone. Percy bude v pohodě. Zachráníme ho." utěšovala jsem ho a přitom hladila po zádech.

,,Ty to nechápeš Piper. Nakonec ho stejně ztratíme. Já, Ty.." Jason se nadechl ,,Annabeth.." řekl skoro neslyšitelně.

,,Jak to můžeš vědět Jasone ?"

..Protože je Bůh Piper. My jednou zestárneme a zemřeme, ale Percy ne." to mě nenapadlo. Myslím, že to nenapadlo nikoho z nás. Pak jsem si vzpomněla, že máme vlastně být už dávno na míste setkání.

..To vyřešíme pak Jasone." popadla jsem ho za ruku ,,Vyrážíme zachránit Percyho." Jason se mě na nic jinýho neptal a vyběhl se mnou ze srubu číslo jedna směrem k Vrhu polokrevných.

Luke

Už mě to tady na té hoře nebavilo. Pořád se kolem mě motala Gaia nebo Tartar a já se k nim musel chovat jako Kronos. Taky mě nebavilo se pořád bavit s Atlasem o tom jak spolu zničíme svět. U všech Bohů ! To se nedá vydržet.

..A taky chci zničit šikmou věž v Pizze." horlivě mi říkal Atlas co všechno chce zničit ,,Posloucháš mě Kronosi ?" šťouchl do mě a tím mě probral z přemýšlení.

,,Jo jasně." protáhl jsem si krk ,,Co jsi říkal ?"

,,Co to s tebou je Keonosi ? Vypadáš jako bys ani nechtěl zničit svět." Atlas si mě měřil podezíravým pohledem.

,,Nic mi není Atlasi. Jenom chci ze všeho nejvíc zabít Percyho Jacksona a to mi matka nechce dovolit."

,,Naprosto tě chápu." pokýval hlavou Atlas ,,Nejradši bych ho zmlátil do pezvědomí a pak ho hodil dolů z hory Orthys." Atlasovi zaplálo nebezpečně v očích ,,Bohužel musí za mě držet oblohu." pokrčil rameny.

Podíval jsem se na hodiny ,,Neměl bys už jít dát najíst tomu malýmu spratkovi ?" ukázal jsem na hodiny.

,,Agh." zaskuhral Atlas ,,Máš pravdu, Krone." Atlas se zvedl a odešel do "kuchyně" pro nějaké jídlo pro Percyho.

Zdravim :) Dnešní díl je zase kratší má 552 slov :D Omlouvám se za to, ale musela jsem to takhle udělat, protože v příštím díle se toho hodně stane :) Za každý vote nebo komentář budu ráda :)