Demigod life

První tah

Jason

Připadal jsem si trapně z toho jak jsem se před Piper rozzbrečel jako malý dítě. Jenže já už to potřeboval. Od té doby co Percy zmizel jsem se snažil chovat jako tvrďák. Přeci jenom jsem syn Dia. Chvíli se mi to dařilo, ale po tom co jsme se dozvěděli, že Percy žije... Vzpomněl jsem si na toho úžasného přítele, který mě dokázal vždy rozesmát. Vzpomněl jsem si na to jak mi celou tu dobu chyběl a já to prostě už nedal.

,,Prober se Jasone !" vykřikl jsem. Bohužel jsem to řekl nahlas.

,,Cože ?" zeptal se Leo, kterého jsme potkali cestou na Vrh polokravných.

,,Ne nic." usmál jsem se na něj.

Když jsme dorazli na Vrch polokrevných, tak už tam na nás čekala Annabeth, Hazel, Frank a..

,,Thálie !" s úsměvem jsem se rozběhl, abych mohl svojí sestřičku obejmout ,,Kde se tady bereš ?"

,,Taky tě ráda vidím." zasmála se ,,Vlastně tu jsem jenom náhodou." pokrčila rameny.

,,Jak to myslíš ?" objevila se za mnou Piper.

,,Jenom jsem se přišla na vás podívat, ale tady od Annabeth jsem zjistila, že..že Percy žije." Thalie to řekla...Její hlas byl plný bolesti. Bylo vidět, že jí chybí ,,Prostě jsem se rozhodla, že já a moje Lovkyně vám pomůžeme."

,,A to můžeš ?" vykulil jsem na ní oči ,,Chci říct jestli ti třeba neprostřelí hlavu jejím šípem jako trest."

Thalie se zasmála ,,To opravdu ne Jasone. Už jsem se sní domluvila neboj."

Leo mi dal lepáka a začal se smát ,,Co děláš Leo ?" ohradil jsem se na něj. Bohužel jsem odpověď nedostal, protože se všichni začali smát a jenom já nechápal čemu. Podíval jsem se na Annabeth, která se opírala o Tháliinu borovici. Annabeth se nesmála.. Ba naopak.  Byla smutná. Koukala na oblohu jako by se tam měla každou chvíli objevit zpráva od Percyho. Annabeth si mě všimla a zase nahodila ten svůj neutrální výraz, který měla celý dva roky.

,,Měli by jsme vyrazit." přerušla smích, který potichu dozníval ,,Myslím, že se stane něco velkého."

,,Ale Annabeth." zastavila jí Piper ,,Proč tak najednou ?"

,,Navštívil mě Poseidón." nastala minuta ticha. Annabeth popošla kousek dál a zapískala na prsty. Před námi se objevil taxík.

,,Ehm Annabeth ?" upozornil jsem na sebe ,,Nemyslím si, že se tam všichni vejdeme."

,,Já a moje Lovkyně půjdeme pěšky." přerušila to trapné ticho Thalie ,,Takhle vás bude jenom šest a to se tam už nějak narvete." Thalie se podívala na Annabeth ,,Doufám, že máš dost drachen."

,,Plnej batoch." kývla na ní Annabeth.

,,Fajn." usmála se ,,Tak já už radši běžím." Thalie nám zamávala ,,Uvidíme se !" křičela na nás Thalie pod kopcem.

,,Jedete ?" zeptala se nás Annabeth.

Nějak jsme se namačkali do taxíku pro tři osoby a Annabeth jen řekla: ..Hora Orthys" a taxík se rozjel světelnou rychlostí. Pokusil jsem se podívat dopředu přes Lea, kter na mně seděl a uviděl jsem ve předu 3 ženy, který se o něco hádají.

,,Toho si nevšímej." řekla mi Annabeth ,,Jenom se hádají o oko." 

,,Jasně." usmál jsem se ,,Počkat !" zarazil jsem se ,,O oko ?" těchto slov jsem za pár sekund litoval.

,,Přesně tak synu Diův." otočili se na mě ty tři dámy ,,O oko." na sucho jsem polkl. Oni neměli oči ? Annabeth nás veze na smrt.

,,Jak jsem ti řekla Jasone." podívala se Annabeth z okna ,,Toho si nevšímej." všiml jsem si, že m Annabeth slzy na krajíčku. Tenhle taxík jí musel něco připomínat a já se radši neptal co. Celekm zajímavý začátek naší výpravy a zachraňování bude ještě zajímavější....

Percy

Každou chvíli jsem čekal Atlase. Všechno jsem měl připravené - Sundal jsem si pouta a měl jsem dokonce i vymyšlené jak vyprovokuju Atlase i když jsem nevěděl jestli to zabere. Z mého přemýšlení mě probudila vůně, která se dala přirovnat smradu, když si prdne kyklop.

,,Oběd Jacksone." objevil se přede mnou Atlas.

,,Není trochu brzy na oběd ?" zeptal jsem se.

,,Ani ne." pokrčil rameny a hodil přede mě ten humusa to doslova ,,Jez."

,,Tohle jíst nebudu." odfrkl jsem.

,,Co prosím ?" povytáhl obočí ,,Sám jsem to vařil."

,,Taky to, tak podle toho smrdí."

..Ty smrade."

,,Já, že jsem smrad ?" pousmál jsem se ,,Jedinej kdo tu smrdí jsi ty a to jídlo."

,,Já tě-"

,,Co ?" v očích mi probleskla jikrička ,,Rozsekám na malí kousíčky a hodím tě do Tartaru ? Nemyslím si, že by tě za to Gaia pochválila."

,,To je mi jedno !" Atlas si vytáhl meč a rozeběhl se proti mě. Chystal se mě zapíchnout. Chtěl jsem uskočit a vyhnout se tomu a tím dostat Atlase pod oblohu. Bohužel se to povedlo jenom z části. Když už byl Atlas opravdu blízko chtěl jsem uskočit, ale zradili mě svaly na nohou. Atlas mě sice nezasáhl do srdce, ale do pravý plíce. 

,,Agh." zařval jsem a začal mi téct zlatý ichor ,,Musím to vydržet." a vstal jsem s mečem v sobě. Úspěšně jsem se dostal z pod oblohy a moje místo zaujal Atlas.

,,Já tě zabiju Jacksone !" řval na mě Atlas, ale bylo vidět, že už ztrácí na síle.

,,To by jsi nemohl bejt tak tupej, dědo." zvedl jsem ruku na pozdrav ,,Měj se kámo." a začal jsem se belhat někam do bezpečí.

,,Já ti přísahám, že tě zabiju ! Jednoho dne to schytách a to ti slibuji !" křičel za mnou Atlas, ale já ho ignoroval, protože jsem nemohl dýchat a můj zrak se taky zhoršoval.

,,Zatracenej Atlas." šáhl jsem na meč a pomalu ho začal vytahovat ,,Aaah. To bolí." cedil jsem přes zuby. Konečně jsem meč vytáhl a mě z úst vylétl zlatý ichor ,,Přeci jenom jsou Bohové zranitelní." usmál jsem se a vydal jsem se hledat Luka..

Luke

Čekal jsem na sedačce na Atlase a místo toho mě navštívil Percy s dítou v hrudi.

,,Panebože Percy !" přiběhl jsem k němu právě včas, protože se svalil na zem.

,,Trochu se to zvrtlo." usmál se ,,Ale dá se to přežít."

,,To si nemyslím." jeho zranění bylo opravdu vážné ,,Musím tě ošetřit."

,,Jak..myslíš.." Percy zavřel oči a přestak se hýbat.

,,Percy !" třásl jsem s ním, ale pak jsem si všiml, že oddychuje a dokonce i chrápe ,,On usnul." oddychl jsem si ,,Není se čemu divit. Nespal dva roky." usmál jsem se a odnesl ho na pohovku. Položil jsem ho a šel jsem hledat nějakou lékárničku. Upřímně ? Nečekal jsem, že tam nějaké bude. Proto jsem byl překvapený, když jsem jí našel v kuchyni.

,,Fak myslela na všechno." popadl jsem jí a vrátil jsem se k Percymu. Svlíkl jsem mu tričko - teda spíš roztrhal - a začal mu ošetřovat ránu. Nastříkal jsem desinfekci a obvázal dvěma obvazama.

,,Uf." utřel jsem si čelo a hrcl si na zem a opřel se o pohovku ,,Teď už jenom počkat na tvoje přátelé a Annabeth Percy. Myslím, že tady bude velká párty.."

Po dlohé době tu máme další díl :) Pokoušela jsem se toho napsat co nejvíc, ale moc mi to nešlo :D Další díl nevím, kdy bude, protože jedu pryč na týden a opravdu nevím jestli se dostanu k počítači :/ Ale snad jo :)) Budu ráda za každý komentář a vote, takže se nestyďte :DAnnabetCh