"Ale Olivere?!" Hlesla jsem potichu "vždyť jsi zmizel a najednou si tady"
Sedli jsme si v parčíku na lavičku a já jsem tomu furt nemohla uvěřit.
"Nic jsem ti nechtěl říkat a hlavně ti přidělávat další starosti kvůli té nehodě"
"Jo jenže tím si mi stejně tu další starost udělal" Trochu jsem se pousmála a položila mu hlavu na rameno a on mě objal kolem mých ramen. " a chyběla jsem ti aspoň?" zeptala jsem se tázavě.
"Trochu blbá otázka nemyslíš" Prohrábl mi vlasy a dodal "ty jsi mi chyběla celou dobu jenže jsem se bál že mi už neodpustíš" Vrátil ruku na své místo a ještě dodal "nikdy bych nechtěl ztratit takovou kamarádku jako jsi ty už jsem o jednu přišel i o tátu a od mámi jsem odešel protože brala drogy a teď už mám jedinou povinnost a to je ta chránit tebe"
"Nikdy si mi neřekl že ti umřel táta! a tobě bych odpustila vždycky" Mrkla jsem na něj a usmála se. "vždyť ty jsi jako můj starší brácha"
"A ty jsi jako moje málinka hloupoučká sestřička" Zazubyl se a vstal "už by jsme měli jít zatahuje se"
"Vždyť není na obloze ani mráček a obloha je úplně modrá" podívala jsem se na něj nechápavě"
"No a nechceš se jít někam projít?"
"Vypadám na to že bych se chtěla někam projít" Zasmála jsem se "no tak dobře ale jen na chvilku" Opatrně jsem se zvedla z lavičky.
Procházeli jsme se po parku a v dáli jsem zahlédla někoho v dálce a po chvilce si uvědomila že to je Justin a jeho parta "chodí on někam i bez svojí party?!"
"Olivere prosím tě pojď druhou stranou a to rychle!"
"A proč nemůžeme zůstat tady?"
" To byl rozkaz!"
Oliver
Však už jdu. Pospíchal jsem za Sadie
Nevím co jí najednou tak přeskočilo ale nic v dobrém to rozhodně nebylo.
Když jsme přišli na druhou stranu parku tak jsem se jí odvážil zeptat co jí přelítlo přes hlavu "hele Sadie co se stalo?" zeptal jsem se jí, odpověděla jen že "nic"
"Slíbil jsem že tě budu chránit a to taky dodržím tak co se stalo?"
S:"Tak když to chceš opravdu tak moc vědět tak jsem v dálce uviděla jed ono kluka který se jmenuje Justin a chtěl mě pozvat na rande a potom že mě představí svojí partě zrovna dneska a to jsem tě potkala tak jsem mu napsala SMS že nemůžu přijít protože mi je špatně no a tak mě nesmí vidět"
"Aha to jsi mi mohla říct že máš něco důležitějšího s Justinem Bieberem"
S:"Ty ho snad znáš?"
"Jo jeho rodina nás nesnášela hned co jsme se tam přistěhovali" Řekl jsem zaraženě nemohl jsem se ještě vzpamatovat z toho že moje nejlepší kamarádka šla na rande s největším blbcem na světě. Přerušila mě Sadiina věta "třeba když se líp poznáte tak změníte na sebe názor?" špitla Sadie tiše
Nastalo takové ticho že by jste slyšeli i špendlík spadnout, potom jsem odpověděl "věř mi že mi se známe až moc dobře" ujišťoval jsem ji ironicky. Víš radši už půjdu na pokoj kdyby se něco dělo tak mi zavolej. Obejmul jsem ji a potom odešel.
Sadie
"No to je nádhera můj nejlepší kamarád si myslí že chci chodit s nejneoblíbenějším člověkem na Zemi.
Tak a je tu konec :) vím že to bylo krátké ale psala jsem to na tabletu takže zatím pa Miloušové
