#Než začnu psát...Chtěla jsem vám poděkovat 1020 čtenářů myslím...:D Ale chtěla bych vám strašně moc poděkovat hlavně těm co si mojí story čtou pořád :) Třeba jako ty Nino! :D A ani nevěřím že už je to 19. část :( Přemýšlím že bych udělala ještě potom pokračování ale to se ještě rozmyslím. Jinak děkuju za přečtení informačky a doufám že se vám tenhle díl bude líbit..:)
He were go!
Furt jsem tomu nemohla uvěřit. Ani tomu že Oli je zase semnou a taky tomu že za všechno může Justin! Jak mi to mohl udělat?! Každopádně už s ním nechci mít nic společného. Stačí mi Oli...
"Oli? kdy půjdu domů?" zamumlala jsem tak že mě bylo sotva slyšet.
"Teď se musíš pořádně prospat a potom se uvidí" usmál se a přitiskl si mě k sobě."Už tě neopustím" teď aby to dodržel. Docela jsem se změnila od té doby...Budu ráda když se to nikdo nedozví ve škole.!
Do pokoje vrazil doktor a sestřička a my dva odvrátili zrak od sebe.
"Co se stalo slečně Wanster?" řekl chlápek v bílém plášti.
"Trochu se mi zamotala hlava a já upadla" snažila jsem se zalhat protože jsem nechtěla tady být dýl než by bylo nutné.
"Vy jste byla venku?" zeptal se s obavou.
"No chtěla jsem si pro něco zajít" pokusila jsem se o úsměv ale moc to nešlo.
"Aha tak já si vás prohlédnu" nad tím jsem se zhrozila nemám ráda když na mě někdo sahá a už vůbec ne doktor.
Když mi prohmatával břicho ptal se mě jestli mě to bolí a já mu samozřejmě zalhala "ne!" polkla jsem a koukala dál.
"Dobře nic vám není zítra nebo pozítří vás můžeme pustit!" usmál se a odešel.
Hned jak odešel zpražila jsem Justina pohledem. Oli vycítil že chci aby šel pryč a tak šel za ním on...
Z pohledu Olivera
Viděl jsem že Sadie nechce aby tu Justin byl s námi a tak jsem šel za ním...
"Sadie se nesmí stresovat a chce aby si odešel a už nikdy na ní nepromluvil popravdě kdo by chtěl s tebou mluvit když si jí narval extázi přímo pod nos...A teď vypadni!" snažil jsem se to říct co nejklidněji už jenom kvůli sobě a hlavně kvůli Sadie.
Neodporoval byl spíš překvapený že to vím a tak odešel bez jakého-koliv slova.
Sedl jsem si zpátky k Sadie a posadil si jí na klín. Byli jsme od sebe pár centimetrů nebo spíš milimetrů. Dívali jsme se na vzájem do očí. Dal jsem jí ruce kolem pasu a přitiskl si rty na ty její...
Z pohledu Sadie
Objal mě kolem ramen a dal mi něžný polibek. Ne jako od Justina který chce něco víc...
"Miluju tě..." řekla jsem když jsme se od sebe odlepili.
"Já tebe taky" řekl a já si položila hlavu na jeho hruď a on mě hladil po vlasech.
Po chvilince jsem usla a byla jsem ráda a na druhou stranu strašně naštvaná nebo spíš smutná ale to jsem si nedokázala přiznat.
Když jsem se ráno vzbudila slyšela jsem šustění jako tašky nebo tak něco. Odlepila jsem oči od sebe a podívala se kolem. "Proč mi balíš tašky?" řekla jsem nechápavě.
"Domluvil jsem z doktorem aby tě pustili dneska." usmál se na mě a otočil se zase k taškám.
Já jsem si jen zase položila hlavu do měkkého baculatého polštáře který byl strašně vysoko. Chtěla jsem zase usnout ale nešlo to. Jakoby mě něco bolelo ale neřešila jsem to po chvíli bolest ustala a já se snažila pořád usnout. Asi po dalších pěti minutách jsem to vzdala a podívala se na mobil kolik je hodin 14:19 "cože už" blbě jsem civěla do mobilu. "Oli?"
"Ano?"
"Kdy půjdeme?"
"Až vstaneš z postele" usmál se a přisedl si ke mě nahnul se a dal mi pusu na čelo.
"Já jsem unavená!" podívala jsem se smutně a naschvál zavřela oči.
"Pojedeme autem a jestli chceš můžu tě nosit" udělala jsem takový ten obličej ve tvaru "o.O" a potom se rozesmála "to jsem tak lehká"
"Jasně že jsi a i kdyby jsi nebyla mě je to jedno." odhrnul mi vlasy které jsem měla v obličeji a zvedl se. "Tak půjdeš nebo ne?"
"Už jdu" natáhla jsem ruce na náznak toho aby mě zvednul.
Převlékla jsem se a umyla. Strašně jsem se těšila do školy a na druhou stranu vůbec ale mohla jsem být ráda že odsus vypadnu. "Já jsem" řekla jsem s usměvem ve tváři a chystala se k odchodu. Vzala jsem si svojí tašku do ruky a už jsem byla ve dveřích ale v tom mě chytil Oli. "Ty tašky ponesu já!" řekl a já mu je podala. Justin by mě je nechal určitě tahat. Sjeli jsme výtahem do přízemí a potom sedli do auta...
Promiňte že byl kratší a o ničem ale už se to brzo rozjede :D Slibuju! pokud nebudete líní tak bych chtěla znát váš názor tak jestli by jste ho kdyžtak napsali do komentářů byla bych moc ráda chci totiž vědět jestli má nějakou cenu psát tu knížku jinak mějte se krásně a zatm čus! :)
