"Tak počkej na mě půjdu s tebou" zařvala jsem jemně.
"To je dobrý půjdu sám"
Nezbývalo mi nic jiného než jít na pokoj i když se mi nechtělo. Tak jsem teda šla. Prošla jsem kolem školy a jídelny, když jsem přišla na pokoj něco se mi nezdálo protože jsem měla rozházený věci po posteli. Zašla jsem rychle dovnitř a porozhlédla se po pokoji. Přišla jsem blíž k posteli a něco uslyšela. Ozvalo se to z koupelny takové zašustění. Začala jsem se bát ukročila jsem a opatrně odkráčela do malé kuchyně. Vytáhla jsem si mobil z kapsy a vytočila Oliho číslo. Ale po jednom pípnutí jsem si to rozmyslela a típla jsem to. Najednou v pokoji vyběhl z koupelny Justin.
"Do háje co tu děláš?!" zarazila jsem se a větu nedopověděla.
"Co?! příště mi nic neslibuj když potom chodíš ven s někým jiným!" obhajoval se. I když tohle nedávalo absolutní smysl.
"Ty jsi mě viděl?! No a stejně ti do toho nic není! A navíc toho kluka jsem neviděla asi 4 roky!"
"Víš co! příště si rozmysli co vlastě chceš! Nazdar!"
Jen jsem koukala jak odchází pryč. Byla jsem pevně rozhodnuta že chci zůstat s Olim. Ale i tak to není fér co kdyby on potkal někoho koho neviděl skoro 5 let! Taky by napsal že nemůže přijít!.
Sedla jsem si na postel a už jsem cítila jak mi z očí padají slzy. To jsem tak hrozná?" Já chci umřít!" myšlenkami mi probíhala moje smrt. "hm bylo by to tak rozhodně lepší, alespoň pro někoho!"
Nezbývalo mi nic jiného než uklidnit ten bordel co tu Justin udělal. Tak jsem teda zašla do kuchyně pro koš. "to je bordel zajímalo by mě jaký účel to mělo mýt."
"Achjo proč vždycky jenom já?!"
"Asi bych měla zavolat Olimu a měla mu říct co se stalo!"
Sahala jsem po mobilu, když jsem myslela že už ho mám tak jsem "ho" stiskla pevně ale místo mobilu to byly nůžky ale ostré. Pořezala jsem si celou dlaň z ranky mi vystříkl proud krve. Nevěděla jsem co mám dělat protože se mi začala motat hlava. Vyndala jsem z lékárničky obvaz a pospíchala k umyvadlu si to vyčistit. Syčela jsem bolestí protože voda která tekla z kohoutku se okamžitě přebarvila na sytě rudou barvu. Poté co jsem si ránu umyla jsem si na to nandala obvaz. "Jestli ty nůžky tam dal Justin takže až ho potkám tak přísahám že ho zabiju protože to bolí jak prase!"
Tentokrát jsem se podívala jestli si do ruky beru opravdu mobil. Tak jsem namačkala Oliho číslo a volala.
O:"Ahoj, co se děje?"
S:"To ti nemůžu jen tak zavolat?" Musela jsem znít docela hloupě protože by mi to neuvěřilo ani malé děcko. "No dobře! když jsem šla na pokoj byl v něm Justin rozházel mi všechny věci a já se s ním pohádala protože mi řekl ať si příště rozmyslím s kým vlastně chci být no a já na to že budu jednoznačně s tebou a potom skončila naše konverzace on odešel a já si pořezala dlaň a strašně to bolí nemohl by jsi přijít prosím sama to tu nevidržím!" Zakňučela jsem do mobilu a doufala že přijde.
O:"Ten hajzl já to věděl neboj přijdu!"
S:"Moc děkuju nevím co bych bez tebe dělala" A nastalo v mobilu ticho po chvilce jsem to típla.
Oliver
Já to věděl že to je zmetek! Kamkoliv Sadie půjde musím jít s ní nemůžu dopustit aby se jí něco stalo!
Promnul jsem si oči a zvedl se z postele abych mohl jít pryč. Oblíkl jsem si mikinu a šel. Po cestě jsem potkal pár holek co se na mě dívali upřenými pohledy. Nikdy jsem si nevšímal takových lidí kašlal jsem na ně a možná proto jsem byl tak neoblíbený u některých lidí na základce.
Když jsem dorazil k Sadie na pokoj podíval jsem se kolem dokola a poté zaklepal.
V tom Sadie otevřela a já se na ní vrhnul objal se jí tak silně že jsem rád že se nerozmáčkla.
S:" Prosím tě co to děláš?! není konec světa nebo snad jo?!" Zasmála se a jemně mě odstrčila.
Byla tak malinká a droboučká když se na mě koukala připadal jsem si vyjímečně.
O:" A udělal ti něco?" vypadal jsem dost naštvaně protože jestli by ji něco udělal tak bych ho musel asi zabít.
S:" Ne neudělal ale kvůli tomu bordelu se tam oběvili nůžky a já se o ně řízla."
Stáli jsme ve dveřích jako přikovaní bez jediného pohybu.
S:" Tak pojď dovnitř" řekla miloučkým hláskem.
"Achjo mám ji tak rád ale bojím se jí to říct." tuhle myšlenku jsem si opakoval pořád v hlavě a tím víc mě to nutilo jí to říct. "řeknu jí to až bude pravý čas. Až bude pravý čas!" povzdychl jsem si a šel jsem za Sadie.
S:" Čas na co?"
Ozvalo se přede mnou.
"Do prdele já to řekl na hlas!" v duchu jsem si dával milion facek.
"Ehm... nic čas na to rozbít Justinovi hubu" nasadil jsem falešný úsměv a objal jí.
S:" Olivere ihned mi řekni na co ten pravý čas!"
Měla vážný výraz v obličeji. Chytl jsem ji za ramena a řekl ať se posadí.
"Když to chceš vědět ale přísahej ať je to cokoliv že se nenastveš! přísaháš?"
"Ano přísahám"
"Prostě tě mám rád a chci aby mezi náma něco víc"
Objala mě a já myslel že jsem v nebi. Taky jsem ji objal abych jí dal najevo že jí mám opravdu rád. Ležela mi na hrudi podívala se na mě a řekla "opravdu to myslíš vážně?" začervenala se a položila si hlavu na moje rameno "myslíš že bych ti lhal?" a začal jsem ji hladit po vlasech.
Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a lehli si na polštáře na opačném konci postele. Bylo asi šest hodin večer a tak jsme si lehli pod deku a já se jí zeptal jestli u ní můžu zůstat. Odpověděla jen že je zítra škola.
"Tak můžeme jít spolu" a dal jsem ji pusu na čelo.
"Tak jo ale už jsem unavená nepůjdeme spát?" řekla unaveně a přitulila se ke mě.
Objal jsem ji jednou rukou kolem jejího trupu a řekl "dobrou".
"Jsem ten nejšťastnější člověk na Zemi." špitla jen a usmála se...
A pokračování příště dneska se mi chtělo psát takže snad se vám bude líbit a zatím čau :)
